Dnes
16. 12. 2005
Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.

Z cizoty
15. 12. 2005
Byl na představení Z cizoty v divadle Na zábradlí. Líbilo se mu to, aspoň si to myslí. Díval se pozorně, hltal text, vžil se do role, byl překvapen podobností se svým vlastním životem kdysi. Smál se tomu.

MP3
11. 12. 2005
Milí přátelé, pokud to bude jen trochu technicky možné (a předpokládám, že ano), bude se objevovat na těchto stránkách od nového roku každý týden ke stažení nová klavírní skladba. Pokud tedy budete pravidelně jednou za týden tyto stránky navštěvovat, a stahovat, budete si moci za rok poslechnout cca 50 zbrusu nových skladeb a dokonce si je vypálit na CD...

Mohsin
08. 12. 2005
Mohsin dnes ráno (v den svých 36tých narozenin) v 6:50 nastoupil do letadla Lufthansy, aby po rovných deseti letech navštívil svou rodinu v Bangladéši. Do Čech se hodlá vrátit v říjnu příštího roku.

Carmina Burana 2
05. 12. 2005
Nahrávání skladby Carmina Burana 2 - O lidské duši, pro dětský sbor, bigbeat ansámbl a orchestr, které se realizuje ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě, vyhlíží neobyčejně dobře. Oba tvůrci: Zdeněk i Petr Čenský mohou být spokojeni!

Zazie
30. 10. 2005
5.listopadu proběhne premiéra představení Zazie v metru, ke kterému napsal Zdeněk Král hudbu. Představení je v režii Jolany Kubíkové a koná se v divadle Disk, které sídlí na DAMU v Karlově ulici.

Nové CD!
15. 10. 2005
Dnes mi bylo dodáno zbrusu nové (mé v pořadí osmé) CD přímo z výrobny. Jedná se o album písniček z představení Kennedyho děti. Křtít se bude v úterý, 18.10. v divadle A-studio Rubín po představení. Kmotrem je herec Tomáš Matonoha. Příští týden snad též budou spuštěny jednoduché web stránky, kde bude možné si přečíst něco o hře, texty písní nebo poslechnout ukázky v mp3. Pokud si butede chtít CD objednat, napište pouze na e-mailovou adresu info@zdenek-kral.cz Cena alba je 210,- Kč + poštovné.

Koncerty
04. 08. 2005
V Kalendáři jsou uvedeny pouze takové koncerty a představení, ve kterých naživo účinkuji. Koncerty, kde se jen např. hrají mé skladby, zde uvedeny nejsou. Ovšem existují i výjimky. Např. 20. srpna je uveden Komediograf, ale já osobně vyjímečně nehraji. Atd., neboli: výjimka potvrzuje pravidlo.

Práce
31. 07. 2005
...a zase ta příjemná práce...

Afrika
13. 07. 2005
Ahoj. Včera jsme se vrátili z dovolené v Tunisu, takže jsem ještě trochu mimo... Ale užili jsme si to. To teplo je trochu jiné než tady v Česku. Myslel jsem, že mi bude vadit, ale díky lehkému větříku se dalo snést mnohem lépe. Bydleli jsme v hotelu Topkapi Beach v Mahdii (50km od Monastiru). Tunisané byli milí, ale někteří také neodbytní. Nabízeli vše, všichni a všemi možnými i nemožnými způsoby. Brzy jsme se ale naučili, jak odmítat, takže na nás moc nevydělali. Většinu času jsme strávili u moře, ale jeli jsme také na dvoudenní výlet Tusinkem, se zastávkou na Sahaře a noclehem v saharském hotelu. Trochu větší vedro bylo jen v poledne u Berberů - odhaduju cca 85 stupňů na sluníčku... (podle pocitů ze sauny), ale vyjížďku na velbloudech na Sahaře jsme absolvovali k večeru, takže teplo nebylo tak hrozné a kromě mírné bolesti hlavy a únavy mi to nic nepřivodilo. Velmi nám ale chutnalo tuniské jídlo. Nebyli jsme z těch, kteří by si na něco stěžovali. Máme rádi zeleninu a té bylo na každý chod požehnaně. Máme rádi také ryby a mořské příšerky, kuskus i rýži. Ten, kdo toužil po sekané, guláši a svíčkové, měl smůlu. Špatně mi bylo až v Praze - po smažené kuřecí jehle se sýrem... Země (Tunis) je ale vyprahlá - na můj vkus je tam příliš málo zeleně. Všude mimo hotel je písek, kamení a ...odpadky. Ano, jsou tam palmy, olivovníky a rumiště.... ale ne moc. Tráva neroste skoro nikde a zahrádku s kytičkami si udržují jen ti nejbohatší. Domy jsou velké a většinou nedostavěné. Pry je to pro ně drahé, takže se staví po patrech (jedno za 2 roky). Nejbohatší jsou v Tunisu soukromí doktoři a bývalí kolonisté - Francouzi....Nejkrásnější oči mají Berberky (žijící v dírách v zemi nedaleko pouště). Nemají záchod ani koupelnu a obilí melou ručně. Ale zato mají televizi a dívají se na telenovely. Tunisanům se nikdy nechce vracet drobné. Půl dinár (cca 11 kč) považují za tuzér. Podle tradice (kterou nevím, jestli si nevymysleli) se dává řidičům, prodavačům, číšníkům a všem ostatním "bakšiš" - čili tuzér (kromě samotné ceny samozřejmě). Všechny maličkosti stojí jeden dinár (cca 22 Kč). Mnoho lidí "pracuje" jako atrakce pro turisty. Tak se živí např. již zmiňovaní Berbeři (člověk se podívá k nim domů, podívá se na ně a pak zaplatí), lidé, kteří za dinár vylezou na palmu (za dva dináry, pokud je jim víc jak šedesát let...), malé děti, které se vám ukážou v tradičním kroji. Líto mi bylo mladíků, kteří přijeli na motorkách do Sahary (když viděli, že jedou turisti), a nabízeli nám (teplou) Coca-colu za 4 dináry. Nikdo si ji nekoupil, tak se vydali smutní zpět.... Na druhou stranu jsem si občas připadal jako dojná kráva. Člověk zaplatí hotel, jídlo, cestování po Tunisu, vstupné do památek a na každém kroku musí projít uličkou trhovců, kteří opravdu neomaleně nabízejí své zboží (někteří jsou slušní, ale je jich málo). Ceny nasazují dvojnásobek až třínásobek skutečné hodnoty. Smlouvání se ale vyplatí, protože oni chtějí víc prodat než neprodat. Pokud už jdete pod cenu (že by neměli žádný zisk), nabídnou vám jiné zboží (menší misku, hrubší látku, menší porci jídla...). Už od dětství se učí prodeji. Nabízejí kytky, co utrhli za rohem, ale také cigarety, baterie do foťáku, svázanou a omamně vonící kytici jasmínu. Když odmítnete, snaží se vám dotyčnou věc vnutit důmyslným způsobem (kytici dají ženě do ruky, oblečení či látku vám omotají kolem těla, čepici vám nasadí na hlavu). Když jsme takhle dvakrát odmítli kytici jasmínu, hošík něco zamumlal jako že "tak vám ji dám, když nechcete za peníze" a položil kytici na náš stůl a odešel. Když jsme ji ale vzali do ruky, vrátil se a požadoval dinár... Člověk na trhu nesmí na nic ukázat a u ničeho se zastavit, protože jeho ruka je okamžitě chycena a je pozván nebo dotažen majitelem do obchůdku a tam je na něho činěn mnohem větší nátlak - aby koupil. Cokoliv. Neustále přitom slyší: Gút praiz, gút praiz. Ale stejně je to zážitek a zkušenost. Na teplo se dá zvyknout, prodavačům lze odolat, moře je okouzlující a jídlo vynikající. Večery jsou příjemné a většina lidí milých a přátelských i ochotných (i když často za bakšiš). Jo, bylo to príma.