Práce na dvě věci...
21. 01. 2004
V mém profesním životě se neustále objevuje práce, která je zbytečná. Tedy ve chvíli, kdy se na ní pracuje zbytečná není. To se objeví až později. Začalo to loni, kdy jsme s Mohsinem dostali nabídku na natočení CD. Byl nám přislíben i celkem dobrý honorář a tak jsme víc jak měsíc připravovali skladby, aranžovali, cvičili. Po měsíci se dotyčná osoba vypařila a pak nám bylo neoficiálně sděleno, že je ve vězení za machinace s penězi. Nevím, jak to bylo doopravdy, ale dodnes se neozvala. Druhý případ byl a stále se táhne s CD písní z Komediografu. Nejdříve na něm pracoval Luboš Malinovský. Mnohokrát jsme u něj nahrávali a přemýšleli, jak to udělat dobré. Věnovali jsme tomu spoustu času a energie. Pak jsme se na spolupráci vykašlali a začali jsme s Máriem nahrávat ještě jinou verzi. Jezdil jsem za Máriem domů přes měsíc a aranžovali a nahrávali jsme - dohromady asi 12 písní. Nakonec k ničemu nedošlo a CD se nevydalo. Možnost jeho edice se opět objevila před koncem loňského roku. Mělo to být spojeno s nahráváním písní do TV, ale to padlo a CD se s tím svezlo do prázdna též. Poslední věc se mi stala nedávno, kdy jsem psal pro film Mistři hudbu, resp. psali jsme to čtyři. Strávil jsem nad tím dva týdny a výsledek je nula. Žánrově jsem se nestrefil. To se stává.

Změna!
16. 01. 2004
Koncerty KK Bandu v Brně a v Pardubicích pravděpodobně nakonec proběhnou.

Pozor, pozor!
14. 01. 2004
Z technických důvodů musíme bohužel zrušit všechny koncerty KK Bandu - to zn. 30.1. Kunštát, 5.2. Leitnerova Brno a 14.2. Pardubice. Omlouváme se.

Václav
13. 01. 2004
Někdy se ve vašem životě objeví lidé, o nichž zjistíte, že jsou na naprosto stejné vlně jako vy. Vyznávají stejné hodnoty, stejný humor a navíc v názorech na hudbu (potažmo umění), mají podobné představy. Před týdnem mi zavolal Václav Kořínek, se kterým jsem minulý rok v dubnu (a ještě s Pavlem Fajtem, Hearnem a Martinem Čechem) objel pár měst v rámci turné Ladakh. Sdělil mi, že postoupil v kompoziční soutěži v Drážďanech a že by potřeboval nahrát klavír do své skladby, která bude soutěžit o cenu. Do té soutěže jsem se hlásil také, leč neúspěšně. Jediný Čech, který postoupil byl Václav. Neumí sice noty a není studovaný, ale co z toho? Má v sobě jiný dar: velice emočně prožívat věci a inspirovat jiné, aby vytvořili to, co on chce. Jsem rád, že postoupil Václav a ne nějaký akademik (jako já?), ne nějaký Svoboda, Hapka nebo Hurník (i když nic proti nim). Včera jsme nahrávali a musím říct, že to byla příjemná a inspirující práce. Nejdřív jsem nahrával "peklo" a odřel jsem si při tom prsty do krve. Dále vodu, ruch velkoměsta a ráj. Všechno napoprvé, bez předchozí jakékoli přípravy, jen díky Vaškově vedení. Hezký den.

Výstava Davida Židlického
10. 01. 2004
Kdysi jsem chtěl být také fotografem. Tatínek hodně fotil a pamatuju se, že jsem s ním v koupelně vyvolával fotky, a že mi to přišlo jako zázrak. Asi kolem deseti let jsem dostal první ruský fotoaparát Kámera, s kterým jsem vyfotil desítky fotek. Ve třinácti jsem je dokonce sám v koupelně vyvolával. Vývojka - voda - ustalovač.... Pak jsem dostal od tatínka jeho fotoaparát Praktica - zrcadlovku. To už jsem se cítil jako profík. Ale asi před deseti lety jsem ho z finančních důvodů prodal do bazaru za 700 Kč. Tím moje dráha coby fotografa skončila. Když jsem uviděl Davidovy fotky, zjistil jsem, že takhle nějak jsem chtěl fotit a protože to dělá on, já už nemusím. Můžu se věnovat hudbě. Kdo jste tam vcera nebyli, podívejte se na www.davidzidlicky.cz

Nový rok
06. 01. 2004
Když se řekne nový rok, začne mi v uších znít písnička, tuším od Ivo Cicvárka, kterou zpívá Žofka Kabelková. Pamatuji si melodii, ale z textu jen ...ná ná ná nový rok ná ná ná ... čili jen ta dvě slova. Týden před štedrým dnem jsem se rozhodl napsat do soutěže Janáčkovy filharmonie jednu symfonii. Měl jsem již asi 3 minuty napsány. Já vím, že to nebylo zrovna brzo, co jsem se k tomu rozhodl, ale já ji chtěl psát už dřív, ale nebyl čas a pak jsem měl chřipku. Nakonec zbylo 5 dní (protože se měla poslat do konce roku) a mně přišlo líto, že bych se nezůčastnil. Jeli jsme k našim do Čech, tak jsem si vzal sebou počítač. Ale v Novém Boru přestal fungovat. Kamarád ho za jeden den trochu opravil, takže v podstatě šel, jen tam bylo obrovské rozlišení, které díky absenci grafické karty (což jsem zjistil až za týden) nešlo přepnout. Psal jsem tedy obrovské noty a pomlky a 30.12. měl patnáctiminutovou symfonii hotovou. Myslím, že za tak krátkou dobu by to nestihl ani Mozart, protože ručně by to šlo mnohem pomaleji. 31.12. jsem ji v Brně poslal. Vyhodnocení je až v červnu. Tak uvidíme. Na Silvestra jsme byli s Jitkou a Betkou doma a bez televize, ale s chlebíčky jsme prožili příjemný, klidný večer.

Bilance
22. 12. 2003
Milí čtenáři mých zápisků a deníku, přeji vám, abyste letošní svátky prožili v pohodě a klidu. Já jsem již po chřipce a během doby, kdy jsem jen tak 3 dny v Brně ležel (Jitka byla v Praze a Betka u tchýně a tchána), uvědomil jsem si spoustu věcí. Člověku když je špatně, tak zjistí, co je důležité. To, co nemá, najednou moc chce. Ať už jsou to peníze, zdraví, manželka nebo nastrouhaná mrkev s jablkem... Na všem se musí trvale pracovat. Tak, jako si člověk ukládá do banky peníze, má nějaký úrok a po letech vybere defacto víc než vložil, tak podobně vkládá do svého zdraví a do svého duchovního růstu. Pokud vkládá pravidelně a vytrvale, nakonec vše zúročí v podobě dobrého zdraví a duševního klidu. Takže přeji vám tohle si přes svátky uvědomit. Co se týká Silvestra, mám k němu (na rozdíl od Vánoc, které miluju) poněkud odtažitější vztah. Nejsem příznivec nějakých řachand a bleskovodopádů. Proto nikdy nevím, jak tenhle den zužitkovat ke svému prospěchu. Jeden rok jsem koupil kornouty, do nich dal potraviny a drogerii a dal to starým neznámým lidem a bezdomovcům. To bylo celkem dobré - měl jsem z toho dobrý pocit. Další rok jsem skládal puzzle, letos ještě nevím. Můžu například bilancovat. Letos. Co se letos událo? Vydali jsme s Michalem CD Zadržitelný vzestup Artura Uie, hrál jsem a seznámil jsem se s Vikllickým, Lapčíkovou, Jirkou Stivínem, manžely Havlovými, Jirkou Bártou, Danem Bártou, Jardou Duškem, Alanem Vitoušem, Mírou Honzákem a Pavlem Andělem. Přesunul jsem se napůl do Prahy. Dostal jsem nabídky na napsání plno skladeb, byl jsem letadlem v Londýně a stopem po jižních Čechách, najel jsem několik tisíc kilometrů autem po koncertech KK Bandu, Komediografu, Baletek, Minach atd. Seznámil jsem se s dalšími zajímavými lidmi, přečetl jsem plno literatury, poslechl plno hudby a viděl plno filmů. A mnoho dalšího, takže bilance je vesměs pozitivní (a to negativní si nechám pro sebe...). Pa.

Chřipka
17. 12. 2003
Mám od pátku chřipku, takže ležim a potim se. Pa. Zdeněk

Koncert v Prostějově
08. 12. 2003
V sobotu jsem hrál dva koncerty. První v Mahenově knihovně pro knihovníky a knihovnice (těch byla většina). Byly to improvizace a zpívala taky Míňa a Martina hrála na violu. Po koncertě jsme se narautovali a jeli do Prostějova. Bylo to v čajovně a ještě za pět osm tam skoro nikdo nebyl. Pak ale pár lidí přišlo - nakonec asi 40, což je na čajvnu dost. Začátek byl trochu rozpačitý, ale pak se něc stalo a lidi se začali bavit (jako že se jim to začlo líbit). Hltali všechny mé improvizace (víc než písně) a nakonec jsem musel 3x přidávat a kdybych to neutnul, asi bych přidával ještě nejmíň 5x. Krása.

Koncerty
05. 12. 2003
Tento týden jsem strávil v Praze, ale ještě před tím jsme hráli s Míňou v Třebíči. Bylo to velmi příjemné vystoupení a dokonce s námi lidé komunikovali a diskutovali. Odtamtud jsme vyrazili do Prahy na dvě vystoupení v klubu Jelení a v klubu Rubín. Tam to ani v jednom moc dobře nedopadlo - selhala propagace atd. a nechci se o tom více šířit. Satisfakce se mi ale dostalo na festivalu Struny podzimu, kde jsem si zahrál s výtečnými muzikanty, s výtečnými lidmi: s Alanem Vitoušem, Mírou Honzákem, Danem Bártou, Jiřím Bártou, s trojslečním Triny... Celý happening zceloval Jarda Dušek a band Robi Lakatoše, který hrál srdcervoucí cikánskou muziku.