Televize
23. 11. 2003
Moc tomu nerozumím a zprávy jsem zaslechl z druhé ruky, protože sám TV nevlastním (nakoukal jsem se jí v mládí dost). Ale výčet rušených pořadů na ČT jsem přehlédnout nemohl (na internetu). A byl jsem zděšen, protože všechny ty nekomerční pořady, všechny ty dokumenty, memoáry, hudební vstupy, všechno, co českou TV odlišovalo svou kvalitou od Novy a co napomáhalo nepodlehnout jejím ptákovinám, co ještě aspoň trochu formovalo českou povahu na Čecha inteligentního a citlivého, bylo od nového roku zrušeno. A neberu to osobně, i když nám pozastavili i natáčení Komediografu, který byl ani ne před měsícem schválen a domluven. Ani ne kvůli tomu, že jsem chtěl dělat Mojí milou hudbu do TV. Jsem vynervován z toho, že netuším, jak se bez televize, bez mediální podpory v Česku uživí nekomerční tvorba. Pomoc!

Roháči, vážky a mravenci
16. 11. 2003
Včera jsme s Martinou Himerovou absolvovali novou zkušenost. Byli jsme ve Veselí nad Moravou, kde jsme doprovázeli sérii němých ruských filmů z let 1912-1914. Některé byly skvělé: např. Mravenec a vážka, kde vystupoval hmyz (a diváci si prý v té době mysleli, že je živý a cvičený). Bylo léto. Vážka hrála na housle a vesele tančila. Mravenec dřel a připravoval se na zimu. Sekal malinkou sekyrkou velký strom (který na něj spadl...), tahal klacíky do domečku, atd. Nastala zima. Mravenec byl zalezlý doma a měl se fajn. Vážce bylo zima a měla hlad. Přišla k mravencovi požádat o pomoc. Ten jí řekl: teď si zpívej a tancuj. A zabouchl před ní dveře. Vážku zasypal sníh a umřela....... (v Hollywoodu by to neprošlo). Další - Pomsta kameramana: Kobylák (sameček kobylky) měl podezření, že jeho manželka (kobylka) ho podvádí. Proto jí sledoval a natočil na kameru (byl to kameraman) její laškování s roháčem. Roháčova manželka měla zase zálusk na samce vážky, který byl malířem. Když nebyl roháč doma, pozvala ho k sobě. Ale v nejlepším přišel roháč domů a vážák musel utéct komínem, ale roháč ho dohonil a pěkně se poprali. Poté, aby se roháč s manžekou udobřil, šli spolu do kina. A tam zrovna onen kameraman promítal film o záletech roháče.... Tak to byla lepší část večera. Druhá půlka byly hrané ruské filmy z let kolem 1920 atd. Jeden byl nějaký horor - žena létala na koštěti s čertem - ten byl opravdu příšernej. A tak třeba jeden záběr trval pět minut a nic se nedělo - jenom letěli. A pak třeba šli nebo jen tak stáli... To trvalo 40 minut a opravdu jsem nepochopil, o co tam šlo. Nakonec nějaký bohatýr přinesl pantátovi pás a kozáckou čepici a byl konec. Další film popisoval bitvu u Sevastopolu. Ale byl to jako hraný film. Herci byli neherci, takže po sobě stříleli a smáli se tomu. Pak šli kolem kulis zajatci a asi chodili dokola, protože někteří šli dvakrát až třikrát a procházeli asi 25 minut.... Potom byly titulky: Smrt generála Gručova a na scénu přišel generál Gručov a byl jako zasažen kulkou a padl. A zase titulky: Smrt generála Kuzněva a zase přišel generál Kuzněv a byl zasažen kulkou a padl. A tak padlo asi 10 generálů. My jsme imrovizovali, takže už jsme fakt při desátém generálovi nevěděli, co hrát. Celkově to byla ale v podstatě zábava a trochu taky dřina, protože když člověk hraje v kuse 2 hodiny bes sebemenší přestávky, je to poněkud náročný. Ale je to sranda.

Zakletý den
06. 11. 2003
Muzikantům a hercům se to stává často: že na jeden termín dostanou hned několik nabídek. Prostě se to tak někdy stane. Mně se setkalo pět akcí na jeden den. Je to zakleté datum 29.11. Několikrát jsem to už měnil a přesouval a stále ještě nevím, kde vlastně budu. Původně jsme měli hrát s KK Bandem v Praze v Rubínu. Pak se ale ozvala jedna kolegyně, že by potřebovala, abych hrál v Trienčanské Teplé. Protože to byl důležitý kontakt, zrušil jsem hraní v Rubínu, ale druhý den jsem si řekl, že to je trapný a hraní zase obnovil a zrušil Teplou. Ovšem po té, co jsme další den v Rubínu hráli a zjistili, že podmínky pro hraní jsou tam nevyhovující, jsem onen koncert 29.11. opět zrušil a opět se snažil dohodnout Teplou. Následující den jsme však hráli v golfovém klubu Socrates v Kořenci a tam se jim to tak líbilo, že nás chtěli znovu - a to 29.11. S Teplou to vypadalo nerozhodně, tak jsem svolil. Předevčírem mi ovšem volal jistý pán a žádal mě, abych jel natáčet desku a zahrát dva koncerty do Senegalu - do Dakaru. Odlet 29.11....... To už bylo trochu moc. Ale nebylo to ještě všechno. Včera jsem se dozvěděl, že bych mohl (měl?) hrát právě 29.11. v Noci s Andělem, kde bych měl doprovázet herečky na klavír - protože budou zpívat moje písničky. Tak co teď? Jak se mám proboha rozhodnout, když vše je tak skvělé???!!!

Koncerty v Kořenci a Frenštátě
02. 11. 2003
V golfovém klubu Socrates, kde jsme hráli s Kkb, se lidé báli promluvit. Vše bylo slyšet a místnost, kde se hrálo byla velká jako větší obývák. Celé to bylo takové rodinné, protože půlka hostí byly rodiče, manželky nebo dlouhodobé fanynky. V krbu hořel oheň a my jsme nesměle a potichu hráli - já za dubovým sloupem. Ale pro Kkb to byl důležitý večer (nevím jak pro posluchače), protože jsme spontánně měnili formu skladeb, zvuky nástrojů, rytmická schémata - zkrátka experimentovali jsme si a hráli a vyšla z toho jakási nová podoba, nový sound KK Bandu. Ve Frenštátě to bylo to samé - a možná ještě lepší, protože Honza nemusel hrát metličkami (paličkami by ten golfový klub zbořil...). Tudíž spontánně vzniklo něco, o co bych se uměle snažil léta.

Výstava
29. 10. 2003
Dnes jsme s Jitkou instalovali v klubu Podivný Hamlet moje grafiky, obrázky a malby. Budou tam celý listopad a pravděpodobně i část prosince.

Strom života
21. 10. 2003
V sobotu jsem strávil v Brně na vyhlášení cen soutěže Brněnská 16 (filmového festivalu). Bylo to příjemné a nenáročné. Seznámil jsem se se zpěvačkou Katkou a Petr Horký si ode mě koupil desku KK Bandu - musel jsem mu ale napsat hodně dlouhé a zajímavé věnování. V neděli jsme pak vystupovali v Praze ve Vagónu, kde se uskutečnilo vyhlašování jiné soutěže - stromu roku. Uváděla to paní hlasatelka z Primy a kromě mě, Žofky, Zuzky Lapčíkové a KK Bandu tam vystoupil ministr Ambrozek. Pěkná akce a s dobrým úmyslem - ochranou stromů. Prý přišlo málo lidí, ale mně to ani nepřipadlo. A taky paní hlasatelka-komentátorka ohlašovala jiné věci než měla a já ji opravoval - ale to bylo takové milé a přirozené, že to nikomu ani nepřišlo. Zkrátka - příjemné.

Mohsin, Razu a Kuklu
17. 10. 2003
Když jsem bydlel na kolejích, měl jsem tři asijské kamarády: Mohsina, Razua a Kuklua. Mohsin z Bangladéše neúspěšně studoval VÚT a raději se věnoval četbě novin nebo zpívání. Razu, rovněž z Bangladéše, dost kouřil levné cigarety a neustále vymýšlel, jak vydělat peníze. Pákistánec Kuklu trochu studoval, ale jeho hlavním zájmem bylo malování. Maloval nejraději ženy (nejraději nahé...). To bylo před osmi až deseti lety. Co je s nimi dnes? Mohsin se skutečně živí zpěvem - zpívá s kapelou Hypnotix a někdy se mnou, Razu dostal Zelenou kartu a žije v Kanadě, kde si slušně vydělává na živobytí, Kuklu zůstal v Česku a podniká - má internetovou kavárnu a nějaké stánky v Olympii - dnes jsem ho viděl v áčtyřkovém Audi. Za dalších deset let pokračování...

Koncert na Strahově
13. 10. 2003
V sobotu koncertoval KK Band na strahovských kolejích. Když jsme tam přijeli, hrál v klubu dost nahlas kazeťák: Tři sestry. A lidi zpívali. Toho jsem se trochu zalekl, protože přeci jen hrajeme jiný druh muziky. Když jsme nosili nástroje a komba, lidi pokřikovali: tak už to rozbalte a hrajte né!? To už jsme si říkali, jestli vědí, co hrajem a že nás asi vypískaj. Ale dopadlo to dobře. Zahráli jsme první song: Brutální mikinu a lidi řvali. Nadšením. A když pak Jaroušek v Pohance v párku vystřihl slapové sölo na baskytaru, byli všichni naši. Přidávali jsme 4x! Byli jsme zváni na panáky a tak. Zdání někdy klame...

Jozova Hanule
09. 10. 2003
Již několikátý den čtu Jozovu Hanuli od Květy Legátové. Už dlouho jsem nečetl knihu, napsanou tak krásným jazykem, s tolika nádhernými metaforami. Asi budu pokračovat ve čtení její další knihy Želary (prý tu jsem si měl přečíst nejdřív) a pak teprve půjdu na film. Možná.

Rovečné
30. 09. 2003
Koncert v Rovečném se nám s Jirkou povedl. Improvizoval jsem na témata z publika - na Okolo Třeboně, Ave Maria nebo téma z Mozartovy Malé noční hudby. Mezi improvizace jsme vložili skladby pro housle a klavír: Janáčka, Schumanna, Čajkovského a Dvořáka. Byl to prima zážitek.