Neděle-pondělí
20. 07. 2003
Ahoj, je neděle večer, poslouchám Origami a bolí mě zub a žaludek. Právě jsem přijel Z Boskovic, kde jsme hráli Komediograft. Bylo to venku a bylo krásně, ale nestihli jsme se vykoupat. Ještě, že jsem to stihl včera. Vezl jsem Míňu za Hynkem na tábor - byl tam i Hynkův otec herec Hynek. Zajeli jsme do Telče a šli na lodičku. Přes zákaz jsme přistáli na ostrově a já a malý Hynek jsme se koupali (přes zákaz). Navíc bez plavek... v Telči v zámeckém rybníku ve 2 odpoledne. Pak jsme si šli ještě zastřílet z kuše a luku. Z Telče jsme ještě zavítali na hrad Landštejn. Prima den.

Středa
16. 07. 2003
Včera bylo úterý. Mám se dobře, chodím do kurzu angličtiny. Konverzuju.

Neděle-pondělí
13. 07. 2003
Dnes jsem byl na chatě u Jitčiných rodičů a sekal jsem trávu. Teď jsem doma a zítra jdu na kurs angličtiny - konverzační. Yes!

Pondělí
06. 07. 2003
Ahoj, za 3 minuty je pondělí. Mohl bych zase něco napsat, že? Omlouvám se za tu neprofesionalitu a za to, že píši tak málo. Ale jak už jsem podotknul, jsou prázdniny a v podstatě se nic neděje. Žena Jitka odcestovala do Španělska, já zase tak poletuju skrz Českou republiku a opravdu moc nejsem doma nebo na počítači. Byl jsem pár dní za rodiči v Novém Boru s Mohsinem a navštívil jsem také po několika letech kamaráda - přítele z teplické konzervatoře a spoluhráče legendární kapely Ambra (se kterou jsme v roce 1989 na rockfestu porazili dnes známý Kabát) Davida Singra. Ušli jsme spousty kilometrů na procházkách a v podstatě se flákali. Teď jsem byl den u Michala ve Víru a den v Benešově u Boskovic, kde jsem hrál na vernisáži. Vše bylo prima - poznal jsem nové lidi nebo ty, co už jsem znal jsem poznal líp a to je vždy inspirativní. Všichni na nás byli hodní a podstrojovali nám tak, že jsme se hezky přejedli. Výlety díky počasí (pršelo) bohužel nevyšly. Každopádně jsme se měli báječně a chceme tam s Michalem zas někdy jet. Když jsem dojel domů do Brna, byla tu Mima a povídala si se mnou, což bylo skvělé - že tu někdo je, v našem bytě, když tu my nejsme. Teď jdu spát a zítra tradá do Prahy. Tak pa zas za pár (asi) dní (doufám).

Pondělí
30. 06. 2003
Já nevím, začíná mě to štvát - ten deník. Ztratil jsem nějak potřebu něco sdělovat. Chci si chvíli hrabat na vlastním písečku a být tajemný.... Jsou prázdniny, ne?...

Pondělí
23. 06. 2003
Teď zrovna nemám čas, ale odpoledne něco napíšu, slibuju.(večer) ------- - - - - Ahoj, je 22.28 a po opravdu delší pauze zase něco píši. Byl jsem trochu mimo a hledal sám sebe. Nebavilo mě hrát a nebavilo mě tvořit. Ztratil jsem jaksi smysl své práce a svého (možná) poslání. Ještě to není úplně v pořádku a budu na tom muset ještě pracovat, ale je to už lepší. Mám opět plno plánů a problémů... Ne, je mi fajn (líp) a tak. Byli jsme s Jitý na dovolené - 18 dní - a neplatili jsme vůbec za bydlení - spali jsme na statku - za práci (sekání trávy - naučil jsem se kosit kosou - a pletí zahrádky), pak jsme v v Praze spali dva dny u manželů Havlových (muzikantů). Potom jsme se zabydleli u nových známých v Prachaticích a trochu pomohli (ale opravdu jen trochu) s výstavbou čajovny (naučil jsem se se zbíječkou), u dalších nových známých jsme bydleli v zámecké zahradě v Českém Krumlově a dva dny jsme spali venku pod širákem. Opálili jsme se (i spálili), přibrali jsme a potkali mnoho zajímavých lidí. Stal jsem se vegetariánem, spali jsme v týpí (desetimetrovém), koupali se nazí v rybnících, seznamovali se, komunikovali, tančili, byli v indiánské sauně (trvá čtyři hodiny, ale vydrželi jsme jen dvě), hlídali Betku (protože z neznámého důvodu začala hárat o půl roku dřív), přejídali jsme se a schovávali před deštěm. Docela jsme si to užili. A už nevím, co napsat, tak zas zítra nebo pozítří nebo zkrátka zas někdy (brzy) ahoj.

Středa
28. 05. 2003
Někdy člověk nemá chuť nic psát.

Pátek
23. 05. 2003
Je pátek a mám hodně práce. Včera jsme hráli s Alanem Vitouše v Goethe-institutu a bylo to prima. Teda mělo to dvě strany jedné mince. Poznal jsem lidsky i muzikantsky Alana - on měl zelenou paruku a já žlutýho kulicha a hráli jsme nejdřív u dveří (déšť + píšťalka) a pak v sále (klavír + Alanovy bubny a perkuse), ale tam byl právě ten zádrhel: nikdo nás neposlouchal a tak jsme neměli zpětnou vazbu (nikdo netleskal), tudíž jsme po produkci odpadli vyčerpaní a otrávení. Ale tak to je. Zítra hraji a zpívám v Kuřimi, tak to bude legrace. Mám prostor 1 hodinu (jsem support Pavlici) a tak budu zpívat - po několika letech opět zpívat před lidmi. Těším se a zároveň mám trochu trému. Ale stojí mi to za to. Je to pro mě důležité: dokázat si, že to zvládnu. Už to totiž plánuju hezky dlouho a vždy mě to někdo nebo já sám zatrhl. Jsou ještě další věci, které mě nutí vyrůst. Je jich najednou mnoho a já se cítím jako puberťák, kterému se děje něco nového s tělem a on neví, co s tím. Cítím, že musím jít "do toho", do věcí, kterých jsem se dřív třeba bál. Mám pocit, že bez toho se ztratím.....

Čtvrtek
15. 05. 2003
Dnes je čtvrtek a právě jsme dozkoušeli s Mohsinem a jsme připraveni jet na a podat výkon. Máme dělat nějakou kulturní vložku na jakési párty. Mohsin se hodně zlepšil. Zpívá čistě a rytmicky. Dopoledne jsem byl hrát pro děti - tři pořady. Ve Slavkově do nás málem nabourala paní ve Favoritu (chyběly cca 2 cm a gumy se pálily...), když nám nedala přednost. Pak jsme předjížděli do kopce a auto přestalo jet - když se přidal plyn, jen řvalo stejně jako kdyby tam byl neutrál. Protijedoucí řidič se smál jakože "dobrý, to jsou dneska řidiči" (řidičky, neboť řídí Marie) a vjel do příkopu, aby jsme se vešli. V úterý jsem hrál se Stivínem a manžely Havlovými a bylo to moc prima. Domluvili jsme se na dalších věcech. Měl jsem z toho velkou radost, protože se to myslím povedlo a přišlo taky docela dost lidí. Druhý den jsme byli ještě s Havlovými v indické restauraci a dozvěděli se plno novinek. Ale teď už musíme jet...