Pátek
09. 05. 2003
Právě jsme přijeli z chaty, kde jsme strávili čtvrteční svátek a dnešek dopoledne. Byla to příjemná a potřebná změna, vypadnutí z města, z pracovního režimu atd. Betka poznala vodu - řeku, ale plavat jsme ji nedonutili. Spali jsme venku pod širým nebem (zdá se, že mi to douzdravilo krk), ale k ránu začalo pršet, tak jsme museli zalézt dovnitř. Když jsem se vzbudil, cvičil jsem venku a myl se venku - prostě paráda. Za chvíli přijde Mohsin, abychom zkoušeli a večer jsem měl jet na křest CD Žofky do Jihlavy, ale moc se mi tam nechce, protože jsem dnes už cestoval a zítra mám jet ku Praze hrát, a mám nějak nacestováno. Kdybych na tom křtu hrál, tak tam samozřejmě jedu, ale nikdo mě o ničem nezpravil tak asi nic. Budu doma pracovat a malovat. Jinak je to celkem v pohodě.....

Úterý
06. 05. 2003
Včera jsem si začal splňovat další ze svých snů: lézt po skalách. V okruhu mých známých je to teď móda. Já jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem chodil do horolezeckého kroužku a různě lezl, parkrát slaňoval, ale moc si to už nepamatuju, protože jsem byl malý a taky jsem hodně kroužky střídal, tak jestli jsem tam chodil měsíc, tak to je moc. Lezl jsem včera na skálu obtížnost 4 a ještě jsem ani nebyl v jedné třetině a už jsem dostal strach. Velký strach, přitom jsem byl jištěný lanem. Ale nezvládl jsem to, nevěděl jsem kudy lézt a taky ať jsem se podíval dolů nebo nahoru, to ve mně vyvolávalo hrůzu. Musel jsem tedy slanit a jít na obtížnost 3. Tam jsem byl stejným strachem postižen také, ale překonal jsem ho a vylezl až nahoru. Byla to katarze a cítil jsem se skvěle! Večer jsem hrál koncert a ani mě nebolely ruce. Jen záda...

Neděle
04. 05. 2003
Ahoj, dnes je neděle a je hezky. Vstal jsem v devět a učil se anglicky. Teď je deset. Včera jsem si musel vzít 2x acylpirin, protože na mě něco šlo (nastydnutí) a do dneška ještě kašlu (od toho minichřipkového období před 14ti dny). To mi moc není po chuti. Už jsem byl nemocný o vánocích 3 týdny, teď zase takovou dobu a stačí, abych se míň oblékl a byla mi venku zima a už na mě něco leze. To se mi nelíbí a musím s tím něco podniknout. Chodit víc ven a hned na podzim začít chodit do sauny. Letos jsem byl jenom dvakrát, takže to není nic. Příští rok ale zase začnu! Mám to za rohem, tak si to naplánuju. Letos jsem to nějak nezvlád. Mám potřebu něčeho dosáhnout než se kluci vrátí z Holasnka. Jako abych si obhájil, že jsem nejel. Že to mělo své důvody a smysl. To měsíční hraní s Pavlem Fajtem a dalšími ten smysl určitě mělo, ale teď už je 14 dní pryč a pociťuju touhu ještě něco zvládnout a stihnout. Mám už jen měsíc. Začal jsem včera tím, že jsem maloval. Po asi pěti letech, co mě to poprvé napadlo, jsem se konečně odhodlal malovat své počítačové grafiky barvami. Včera dopoledne, za největšího deště (později by měli zavřeno) jsem šel do malířských potřeb a koupil si první 4 akrylové barvy a 3 štětce. Připadal jsem si jako amatér, ale jím vlastně jsem ,takže se není za co stydět, jen se s tím smířit. A opravdu jsem dva obrazy (obrázky) namaloval. Docela se mi líbí, i když to nejsou nijak závratné malby a je na nich vidět, že mysl a cit by něco chtěl y vyjádřit, ale ruka to nedovede zachytit. Zkrátka: chybí technika a zkušenost. Ale to nevadí, budu tak postupně pomaličku pokračovat (i když nevím, je to můj asi padesátý devátý koníček - mimo klavíru, flétny, kytary, angličtiny, němčiny, francouštiny, skládání, hraní, divadla, psaní, focení, čtení...) a třeba se časem k něčemu doberu. Baví mě to a to je podstatné. Jasně, že mě inspirovala Frida (film předevčírem viděný), ale jen to té míry, že mě popíchla, abych si začal plnit další z mých životních přání.

Pátek
02. 05. 2003
Je pátek dopoledne. Poslouchám Jeanne Moreau, francouzskou šansoniérku a těším se na oběd. Venku je hezky, možná až příliš - horko, které už mě zase tolik neispiruje a proto musím čekat na večer, kdy bude trochu chládek. Ale voní tam rozkvetlé šeříky přímo u naší ulice. Celou zimu to tam vypadalo hrozně a teď je to konečně trochu lepší. Včera jsme byli na filmu Frida o mexické malířce Fridě Kahlo. Bylo tam 20 lidí (premiéra), i když v pět hodin (možná v půl osmé jich přišlo víc - doufám). Je to takový ten film, co člověka nenechá klidným a donutí ho o sobě přemýšlet. Krásná hudba, krásná a výborná Salma Hajek, pro mě osobně výborný, nesmazatelný film.

Úterý
29. 04. 2003
Ahoj. Já vím, že moc nepíšu, ale já opravdu nevím, co psát. Vrátil jsem se z těch turné a snažím se dočerpat energii a zároveň vymýšlet a domlouvat nové věci. Člověk na volné noze (jako já) se musí o svou práci starat hodně dopředu, aby se najednou nestalo (stává se mi to často), že není práce a tudíž peníze na živobytí. Včera jsem měl sraz s Mohsinem a ten je celkem v pohodě, ale vše, co jsem měl vymyšlené a domluvené, že bychom mohli hrát a nahrát šlo do koše, protože Mohsin na to měl naprosto jiné názory a s ním se nedá diskutovat, protože neuznává jiné argumenty než své finanční a jiné výhody. Na druhou stranu si domluví hraní skoro zadarmo, protože mu je blbé zvyšovat cenu plošně. Moc to nechápu i když znám Mohsina skoro 10 let. No, to nic - je toho v záloze ještě hodně - desek, projektů atd., jen to realizovat včas! Z toho mám trochu nepříjemné pocity - když se nic nehýbe. Proto domlouvám a vymýšlím. A mám mnoho namyšleno a celkem to jde tak nějak v pohodě a samovolně, ale včera ten Mohsinům omezený postoj mi udělal čáru přes rozpočet a upozornil mě na to, že mé plány, kde figurují cizí lidé (tedy ne jen já sám), mohou být iluzorní a mohou na těchto lidech klidně troskotat. Tak pozor. Jinak čtu knihu Osha Od medikace k meditaci. Jsou to jeho proslovy, psané někdy v šedesátých letech a je legrační, když ty samé myšlenky najde člověk dneska v aktuálně vydané knize a dotyčný autor tam tvrdí, jak to a to vymyslel a přitom to před 30ti nebo 40ti lety řekl už Osho. To je komické. Ale taky poučné. Mám Osha rád, protože mu rozumím a protože je mi jeho myšlení blízké. Je to duchovní a přitom chytré a intelektuální. Jsou tam tyhle dvě věci spojené a to já potřebuju proto, abych tomu věřil a aby mi to zárověň pomohlo. Vysvětluje mi to nějaké věci a cítím se pak líp. Někdy ho dokonce musím hájit i před lidmi, kteří esoteriku a podobné knihy sami čtou...

Čtvrtek
24. 04. 2003
Ahoj. Je čtvrtek a nefunguje mi tlačítko Tab na klávesnici, z čehož jsem nešťastný. Přijeli jsme právě od Mária, vracel jsem mu klávesy a při té příležitosti jsme vypili půl flašky červeného. Ale opilí jsme nebyli, jen trochu připravení pokračovat. Ale nakonec jsme to vzdali. Včera a předevčírem jsem byl v Praze. Byli jsme s Jitkou na představení Jardy Duška a Alana Vitouše CAVEMAN. Jarda to v podstatě odehrál celé sám - 2 hodiny mluvil a bylo to super. Alan ho podbarvoval hraním na různé bicí nástroje. Taky fajn. O světě mužů a světě žen. Druhý den jsem měl schůzi nadace ČHF a protože jsem ještě moc nemohl mluvit, jen jsem kýval. Tedy: dokud nepřišel předseda Ivoš, byl jsem iniciativní a navrhl jsem finančně nepodporovat některé projekty, což se setkalo s podporou a pak jsem navrhl řešit věci dál, ale nikomu se do toho nechtělo, tak jsme čekali, než přijel Ivoš a pak už to vzal do ruky on, takže jsem mlčel. Dnes jsem spíš relaxoval - tedy ráno jsem byl hrát pro děti, pak ve městě a trochu jsem si dělal pořádek v cédéčkách a práci. Kolem páté zavolal Václav Kořínek, že poslouchá po několíkáté moje CD Možnosti a že se mu to líbí a jeho přítelkyně Ivanka, že mu řekla, že ji mrazilo, tak je to tím pádem dobrý. Byl jsem rád, že mi volá a okamžitě jsem se dostal do lepší nálady. A byl jsem jiný (aspoň mi to řekla Jitka - žejsem roztál). To se tak někdy stane - byl to první kontakt po týdnu. Václav dělal doma dlažbu v koupelně a Ivanka odjela do Motolu. Byl sám doma a poslouchal při práci moje cd a musel mi zavolat. To je hezké, ne? Tab už funguje...

Nedělě
20. 04. 2003
Ahoj, dnes je neděle. Byl dnes také poslední den našeho společného koncertování s Ladakhem. Už jsem toho měl opravdu dost. Ale po pauze bych to byl schopen znovu absolvovat. Byla to zábava i práce. Bohužel to nevydrželo moje zdraví a nachladil jsem se tak, že jsem ztratil hlas. Jinak ale vše v pohodě. Legrační bylo sledovat vývoj našich vztahů. První koncerty jsme trávili dny všichni společně a když jsme měli 2 dny pauzu mezi koncerty a neviděli jsme se, stýskalo se nám po sobě. Další etapa vypadala tak, že jsme se různě prostřídávali ve dvojicích a ve trojicích a každý s každým měl v podstatě možnost se důkladně seznámit. Poslední koncerty už jsme chodili všude každý sám (dokonce i na oběd), protože jsme potřebovali trochu soukromí - už jsme se měli navzájem dost. Hearn odlétá do New Yorku až v červnu a potom bude vézt nějaké semináře také v Japonsku. V říjnu by měl být zase tady, tak zkusíme zorganizovat nějaké koncerty. S Pavlem Fajtem chystám skladbu pro bicí a orchestr, takže se budeme pravidelně vídat. Václav má také mnoho práce, ale je z Mladé Boleslavi takže nevím, kdy se naše cesty zase střetnou. Myslím ale, že už tak za týden se na to budu těšit.... včetně setkání s jehou milou - Ivankou, která dělá zajímavý projekt. Na onkologii v Motole (a v dalších nemocnícich) připravuje kulturní program a semináře a duchovní léčbu pro tamní nemocné a tak jim pomáhá udržet se aspoň psychicky nad dnem. Úžasné. Zbývá nám Martin, který též pobývá v Brně a chystáme se také spolu něco vytvářet: jednak s Mohsinem a jednak sami. Těším se na vše nové a jsem pln optimismu. Doufám, že mi to vydrží. Teď ale abych se soustředil na to, abych do zítřka začal mluvit, protože hraju Baletky!

Úterý
15. 04. 2003
Ahoj, tak jsem zase doma a užívám si to. Včera jsme byli do půlnoci v čajovně a loučili jsme se s naší kamarádkou Jíťou, která odlétá na neznámo jak dlouho na Nový Zéland. Má v kartách, že hodně zbohatne, takže si buď vezme milionáře nebo najde ložisko ropy. Já pokračuji v turné s Pavlem Fajtem a ostatními a baví mě to čím dál víc. Hraju a relaxuju. Je jaro a začíná být teplo, takže i hraní a ježdění začíná být příjemnější. Dnes je úterý, šest hodin ráno a večer uvádím v Mojí milé hudbě Zuzku Lapčíkovou a Viklického, tak přijďte. Pa.

Pátek
11. 04. 2003
Jak je to možné? Člověk si za tři dny utvoří závislost na určitých lidech. Hrajeme spolu a najednou to tu je. Ta hudba - to hraní - člověka posune na jinou úroveň a pak je to hned. Když jsme přijeli s KK Bandem z Belgie, měli jsme to taky. Zvykli jsme si na sebe a najednou jsme se nějak potřebovali a když jsme se v Brně po tom týdnu loučili, bylo nám smutno a ještě pár dní jsme si zvykali na své manželky, přítelkyně a známé. S Ladakhem je to to samé. Málem jsem brečel, když jsem musel odjet a hrát v Brně Baletky, místo abych jel do Pelhřimova. Je to celé jiný život - na turné. Probíhá to následovně: vstane se v 11, snídá se, prochází po neznámém městě, obědvá se, jede se do dalšího města, zvučí se, hraje se, povídá se a popíjí do 2-3 do rána, jde se na hotel, vstává se v 11 a tak dokola. Na nic se nemyslí, žádný stres (kromě kolizí se zvukaři), pohodička. Občas se koupí noviny, aby se vědělo, jestli nezačala nebo neskončila nějaká válka. Tak zatím.