Středa
10. 07. 2002
Sbírám síly.

Úterý
09. 07. 2002
Kromě toho, že jsem vstával v 5.30, protože jsem ve snu uslyšel celou jednu novou píseň včetně toho, že ji zpívala Hana Ulrychová, se nic zvláštního neudálo. (Melodii jsem zapsal, ale slova mi vypadla). Natáčel jsem s Petrem Pololáníkem dvě písně do pořadu Aport. Ač na desce hraji na klavír, natáčel jsem na nehrající harmonium. Za zády jsem měl živé bizony (natáčelo se v Šiklově mlýně) a před sebou televizáky. Šlo to dobře, kromě teploty vzduchu 35 ve stínu (a natáčelo se na slunku). Ve čtyři jsme byli hotovi a vysílat se to bude 23.7. v noci. Večer jsme se s Jitkou jeli koupat do Mokré. Teď jsem doma a zjišťuji stav svých úkolů na zítra. Je katastrofální...

Deník pondělní
08. 07. 2002
Vstal jsem v 8, aby se neřeklo a 25 minut cvičil (Jitka mi za zády říká, že tohle nikoho nezajímá, ale já tohle o nikom nikdy nečetl a zajímalo by mě to např. u Karla Gotta nebo u Tiny Turner a tak). Zkrátka ty ranní činnosti mi zabraly hodinu a půl! Databáze 2 hodiny a pak přišel Mohsin, abych mu šel pomoct koupit kalhoty, že musí stát míň jak 1000. Naštěstí hned v prvním obchodě měli zlevněné a hned první, co si zkusil byly akorát. Tak ušetřil 400 a chtěl koupit rybu nebo borůvky. Od obojího jsem ho odradil, i když mě lákal, že by udělal tu rybu nejen dobrou, ale superdobrou. Neznáte-li Mohsina, je to bangladéšský zpěvák (zpívá s Hypnotixem a se mnou) a umí výborně vařit (jeho kuchařku připravujeme už rok). Po výborném obědě od tchýně jsem zhlédnul po sedmnácté Matrix a pak už zas ten počítač a kontakty a kontakty. Večer hodina angličtina a hodina klavíru. Zkrátka dnes celkem nuda, že? Jo, napsal jsem ještě kus nové písně pro Žofku a popovídal si s Jitkou o dovolené (což je jediné, co s dovolenou dovedu). Mám nějaký komplex, co se týká dovolené - vzbuzuje totiž ve mně naprostou averzi. Dovolenkovat jsem byl loni poprvé a pro jistotu jsem dostal chřipku. Ale nepomohlo to - musel jsem jet do Karlovy Studánky. Letos budu asi zdráv...

Nedělník
07. 07. 2002
"V neděli se nemá pracovat" říkali mi dědeček s babičkou a připojili vždy pár historek o lidech, kteří to nedodrželi, pracovali a stalo se jim to osudným. Já toho paradoxně v neděli udělám často nejvíc. Neděle a pondělí jsou moje pracovní dny. V pátek a v sobotu většinou hraju. Středa učím. Úterý a čtvrtek jsou volnější a i když se snažím, nic moc většinou nezvládnu. I dneska se ale může zdát, že jsem nic neudělal (jo, vzpoměl jsem si na naši kamarádku, co pracuje ve Vídni, jak jí šéf řekl, že pracuje 3 hodiny a nic není vidět a že jestli nebude dělat 2x víc, může si zbalit kufry...). Strávil jsem dnes totiž 7 hodin u počítače (vytvářením databáze lidí a míst, kde se dá hrát, neboli: KONTAKTů) a hodinu nad knihou angličtiny. K večeru jsme navštívili Jitčiny rodiče a zjistil jsem, že se sebou musím něco dělat, jinak zemru na analyfický šok (nebo jak se to jmenuje - to je když člověk sní nějaký alergen a je příliš citlivý - jak jsem se dočetl). Co má člověk dělat, když je alergik a nesmí to a nesmí ono? Pak sní to, co může a zjistí, že to nemoh... Ne, trochu přeháním, ale jedno pozitivum to má: člověk si uvědomí, že jsou tu i jiné věci...no, zkrátka: není špatné si vyzkoušet svou vůli (i když je k tomu donucen). Howgh!

SUBBOTA
06. 07. 2002
Je 13 minut před uplynutím soboty a chystáme se spát. Právě jsme se vrátili s KK Bnadem ne z Hradu, nýbrž ze zámku v Náměšti, kde jsme se nakonec přeci jen zúčastnili pověstné Zahrady. Hráli jsme jako poslední na Zámku, s baskytaristou Jiřím. Měli jsme s ním nacvičených jen 6 skladeb, tak jsme hráli i sólovky a duovky. Jirka se těšil na své jediné slapové sólo, ovšem ve chvíli, kdy mělo přijít, mu přestalo hrát kombo. Smůla. Ale jinak se hrálo skvěle. Uváděl Martin, já jsem mlčel, protože těsně před hraním se stalo něco s mým tělem, kdy jsem na 5 sekund zalapal po dechu a svět se ztenčil na čárečku pentilkou. Pak vše ale bylo ok, tak jsem si hraní užil. Přesto, že tam bylo 20 lidí, prodali jsme 5 CD a dávali podpisy. Po rozličných jídlech a pitích jsme seznali, že nás už další kapely nezajímají a jeli jsme domů. Dostali jsme kontakty na festival Králíky a Břestek, tak nás tam třeba next rok uvidíte. Jdu spát, protože usínám za každým druhýýýmmmslllllllovemmmmmm.....

Pátek, bláznů svátek
05. 07. 2002
Ve čtvrtek jsme zkoušeli s kapelou do půl pátý. Po páté jsem byl doma a hodinu a půl spal. Po probuzení jsem se učil další anglická slovíčka: suppose, complain a tak. Jitý udělala kapra, tak byla výborná večeře a pak jsem viděl u sousedů kus filmu o úspěšném muži, který si plánoval den po minutách. Byl to "sryler" a někoho tam zabili, ale nevím koho a kdo to udělal, protože mě zajímal jen ten muž a pak jsem to v půlce vypnul. Říkal jsem si, jestli bych to zvládnul - už jen nějaké plánování... v chytrých knížkách čtu, že plánování je nezbytné - musím to vyzkoušet. Dnes, v pátek, jsme byli ve Vídni. Jeli jsme autem a zaparkovali v centru. Prošli jsme městem a dojeli metrem do Prátru. Tam jsme se vyděsili z horských drah a bandžídžampingu v opačném směru. Nakonec jsme šli na vodní horskou dráhu a zařvali si. Ve Vídni jsme taky jedli pizzu u Jugoslávců a salát na zahrádce malinkaté restaurace La Bohéme, kde měli v jídelním lístku dva takty z vídeňského hitu: Na krásném modrém Dunaji. Na Opernringu jsem hrál na 7 klavírů Stainway & son. Na Neustiftgasse jsme viděli malinké obchůdky rozličných řemeslníků (včetně opravny klavírů, kde bylo vidět přes výlohu, jak zrovna pitvají jedno křídlo), malé potraviny s dobrými buchtami, které jsme neochutnali. Ochutnali jsme však kyselé vídeňské pivo a jeli zpět do Čech. Teď ležíme a nehýbem se...

Deník čtvrtek
04. 07. 2002
Článek vyšel, ovšem v jakési Boskovické Rovnosti - na první stránce i s fotem. Je mi o málo líp, kašlu. Vyměnil jsem rybičkám vodu a snížil tak viditelnost v akvárku a prodloužil délku života jeho obyvatel (včetně umělohmotné květiny). Vzbudil jsem se samovolně v 6 hodin a napsal skladbu pro Mohsina. Od devíti do teď jsme schůzovali s KK Bandem a Michalem Javůrkem. Za hodinu jedem zkoušet do Boskovic. Papá.

Středeník
03. 07. 2002
Deník by se měl psát večer, kdy člověk bilancuje celý den. Já píši ráno a tak vlastně zkoumám část včerejšku. Šli jsme si s Jitkou koupit tenisky-botasky. Každý jsme jich vyzkoušeli asi patnáctery. Ona si vybrala, já ne. Mám číslo nohy 46 a v této velikosti mají samé malé lyže. Ale já chci hezké boty! Nakonec se mi líbily jedny Pumy, ale byly drahé, tak jsem musel dát přednost té včerejší složence. Ale pěkně se v nich chodilo a vydávaly při chůzi pěkný zvuk, což je pro mě důležité. Klap, klap. Večer jsem si zkoušel zapamatovat anglické slovíčko gewgaw - česky tretka, i když nevím, kde ho využiju. Dopsal jsem také zbytek ohlášek (17) a poslal pár dopisů, balíčků s cédéčky a mailů. Upravoval jsem taky zatím veřejně neprovedenou skladbu, co jsme napsali společně s Martinem Krajíčkem: Jak jsem potkal Pídžuse. Už jsme ji zkoušeli, ale je dost těžká a navíc je to jazzmetal, tak jsme ji prozatím do programu nezařadili. Rád bych si někde zahrál sólový klavírní koncert, ale musí tam být křídlo. Jinak dýchám a medituji (3 minuty denně). Taky jsem včera v parku viděl jít pár nějakých lidí. Muže a ženu a ta žena se tak na toho muže podívala a on se na ni tak usmál...to jsem dlouho neviděl. Dnes prý vyšel v Rovnosti nějaký článek o mně nebo o KK Bandu, tak si ji jdu koupit. Zdar a sílu najdeš v sýru!

DENíK úterní
02. 07. 2002
Je úterý ráno a je mi hej. Včera to bylo ale trochu na nerv. Asi v půl čtvrté jsem se rozčílil kvůli tomu, že přišla složenka za plyn. Po té následovaly sebemrskačské pocity, týkající se mého příjmu. Následně pro mě přijeli kluci z Kakáče (KKBandu) a začali mi přednášet o tom, jak nejlépe udělat koncert a že doteď bylo vše špatně. To dohromady stačilo k tomu, abych dostal křeče do rukou a nohou a abych přestal dýchat. Už před třemi lety se mi podobná věc stala, ale ve větším měřítku (musela přijet záchranka). Teď jsem zavolal tchánovi léčitelovi a věřte nevěřte během chvilky mě z toho dostal. Prý alergická reakce na mrkvovou šťávu, co jsem vypil k obědu v restauraci. Byl jsem bledý, byl jsem slabý, ale koncert v Boskovicích nakonec proběhl a bylo to prima. Venku, s větrem v zádech... Dnes dělám vše pomalu, opatrně, dýchám!, nerozčiluju se, medituji při praní.

DENÍK - Pondělnědopolední
01. 07. 2002
Pondělí. Jako téměř každé pondělí je to jistý (pomyslný) pevný bod na parabole mého žití. Jak pracuji (koncertuji) o víkendech nebo prostě v kterýkoli "pracovní a nepracovní"den, nemám vytvořen pravidelný rytmus a často se neorientuji (o měsících a letech ani nemluvě). Pondělky většinou zaznamenám. A často jsou mými pracovně nejúspěšnějšími dny co se týče administrativy - banky, úřady, sponzoři, telefonáty, rozhovory, apod. Dnes jsem rozhovoroval s Helenou Bretfeldovou a bylo to velice příjemné a inspirativní. Takže očekávejme v MF Dnes (ovšem asi moravské příloze) nějaký ten článeček. Je okurková sezóna, tak ... Jo, dneska křtíme v Boskovicích (viz kalendář), tudíž nezapomeňte, vy, kdo chcete přijít...Tešíme se na vás!