SOBOTA
20. 07. 2002
Píši hned po ránu, protože někteří lidé chtějí v sobotu ráno číst sobotu a ne pátek. Pár vět ke včerejšku: Banán je složen ze zpěváka Davida, kapelníka Petra a přidružených hráčů. Davidovi se líbili 4 písně, Petrovi ostatní 3, tak si snad vezmou všech 7. Ta, kterou jsem považoval za nejslabší se jim líbila nejvíc. O čem to hovoří? Asi jen o tom, jak jsou věci subjektivní. Možná mám posunuté vnímání (profesionální deformace). Přijel jsem v 7 a vytáhl Jitý na přehradu. Prošli jsme se a po západu slunce jeli domů. Kohoutek k pračce, co jsem včera měnil neteče! Hledal jsem ještě něco na netu (net je můj druhý brácha) a od 22 do 23 se učil anglinu (usnul jsem v židli u kazeťáku, při slovech "Mr. Novák kisses Mrs. Novák every day...".............. A dnes: běhání, cvičení, je krásně - čerstvý vzduch (v centru?). Jdeme na narozeniny dědečkovi. Má sice 79, ale dělá velkou oslavu a slaví to jako 80. Bojí se, že se osmdesátky nedožije. Já si myslím, že dožije. Energie má na rozdávání. Bude muset od teďka dělat velkou oslavu každý rok......

PÁTEK
19. 07. 2002
Není sice třináctého, ale mnoho mi toho nejde. Vstával jsem sice v 7.15, ale cvičit se mi moc nechtělo. Přemohl jsem se a cvičil 20 minut. Běh mi též nešel - nemohl jsem tu svou trasu nějak uběhnout. Taky jsem se přemohl. Pracoval jsem pak zase na Banánu, ale už to mám na CD. Ještě zbývají noty, což je asi ještě jednou tolik práce. Dnes v pět jim to mám pustit... Pak jsem dělal současně oběd (cuketu na cibulce s indickým kořením s rýží) a současně poslouchal půjčená CD, která jsou nutná vrátit. Zaujal mě z toho Eric Truffaz, taková moc hezká hudba, spojující jazz, rap, zvukově zajímavá, trochu taková mystická, na basovém ostinatu. Neznal jsem. U třetí skladby jsem zjistil, že nemám to indické koření...tak jsem ho šel koupit. Kurkumu, indický (římský) kmín a koriandr. Po celkem zdařilém obědě jsem chtěl dát prát prádlo do pračky, ale uvědomil jsem si, že je rozbitý ventil na vodu. Tak jako že ho vyměním (podobné práce mám v malíčku). Zastavil jsem vodu a ventil vyšrouboval. Při tom upadlo 10 cm omítky (to nic). Ventil měl ale prodlouženou spojku do zdi, protože ti řemeslníci to tenkrát udělali moc hluboko. Vyšrouboval jsem oboje a ze zdi začala proudit voda. Tekla po stěně a smyla barvu v pásu 10 cm krát metr! No nic, to spravím, říkal jsem si. Ale ty dva kusy ventilu nešly od sebe (navíc jsem měl jen kombinačky a jedny takový ty posuvný kleště). Trochu se mi to smeklo a rozřízl jsem si palec. Jupí! Teda: au. Začalo mě mrzet, že jsem s tím něco dělal. Chtěl jsem si vymýt ránu, ale netekla voda a pustit jsem ji nemohl dokud nenašroubuju nový ventil. Šel jsem k sousedům, ale nebyli doma. Tak jsem se umyl Dobrou vodou a jel do Hornbachu (kde to miluju) a koupil novou spojku (ventil jsem už měl). Když jsem to tam všechno po hodině opět šrouboval, zjistil jsem, že jak je to hodně ve zdi, nemůžu to pořádně dotáhnout - ve snaze utáhnout to co nejvíc jsem odřel půl metru zdi a ulomil svou vlastní poličku na toaletní potřeby - tak takhle néééé! Celá spadla a všechny věci (kartáčky na zuby a tak) do dvou mokrých špinavých hadrů a do kousků omítky a barvy...Tak to už mě teda odrovnalo. Musel jsem si dát pauzu. Sedl jsem si na zem, jedl jablko a snažil se přijít na to, kdo za to může. Na nikoho vhodného jsem nepřišel, tak jsem si šel sednout k počítači, kde mě ta namíchnutost trochu přešla. Už si skoro pískám...

ČTVRTEK
18. 07. 2002
Včera spánek po půlnoci. Dnes od rána (kromě běhání, cvičení atd.) do teď (13.30) jsem psal písně pro Banán. Mám jich už 7. Zkusím možná ještě 3 (do počtu). Kromě toho jsem pekl králíka. Na zelenině. Když se zelenina připálila, tak jsem ho dopýkal (dovařil) v hrnci a bez zeleniny. Za dvě hodiny byl konečně měkký (maso šlo od kosti - nebo kost od masa?) a byla to dobrota. Teď mám sraz s fotografem Davidem Židlickým, abych mu řekl, která chci fota a kolik. Tak mažu! Pokračování večer........... S Davidem jsem se domluvil a vzájemně jsme si postěžovali na těžký život umělce. Fotky si vybrala i Naďa a rozhodli jsme se je dát udělat Monice (od Krajdy) v Boskovicích, protože je udělá dobře. Tak jsem se sebral a jel do Boskovic. V 5 jsem tam byl, předal filmy a kontakty, zašel na chvíli do čajovny, kde jsem opětovně četl o Falun Gong (docela mě to zaujalo) a pak jsem jel zase zpět do Brna. Přijel jsem po sedmé, nakoupil v obchoďáku, najedl se a od té doby doteď (22:15) dělám zase ty písně pro Banán. Není to sranda, když to chce člověk udělat pořádně. Je 22:19 a rozhoduju se, jestli mám jít běhat. Snad jo. Tak brou.

STŘEDA
17. 07. 2002
Zaspal jsem! Dal jsem si sraz s Honzou v 8.30 a vzbudil jsem se v 8.40. Spěšně jsem si vysoustružil pomerančový džus, osprchoval, namazal rohlík a v 9.00 jsem byl na místě srazu. Jeli jsme do Babic k Jardovi zkoušet (KK Band). V jednu už jsem byl zpět v Brně, nakoupil jsem a ve dvě obědval. Ve tři jsem měl schůzku s Mohsinem. Šli jsme pak k nám a Mohsin po cestě utrhl nějakou bylinu (Jitka tomu říká Laskavec) a tvrdil, že je to špenát a že to všem vařil a chutná to skvěle. Ale musí se to nasbírat na poli a ne u silnice a je to zadarmo. Dal jsem to do vázičky a vařili jsme brambory s vaječnou omeletou. Pak jsme jeli na brněnskou přehradu nadýchat se čerstvého vzduchu. Na zpáteční cestě začalo pršet, což bylo velmi osvěžující. Vyhodil jsem Mohsina v centru a jel pro Jitku. Stavili jsme se v OBI pro závěs ke sprše, protože máme nestandartní rozměry sprchového koutu, tudíž nám tam nejdou všechny ty umělohmotný dveře. Potom jsme zajeli ještě na salátovou večeři (ne moc chutnou - už tam jíst nebudem) a dali si tam sraz s Michalem, který donesl fotky. Krásné. Dám některé časem na web. Teď je deset a jdu běhat. Pa.

ÚTERÝ
16. 07. 2002
Ještě ke včerejšku: Jeli jsme s Jitý k jejím rodičům a stavili se na procházku v hypermárketu. Nakoupili jsme hypernákup a když jsme vyšli z toho klimatizovaného baráku ven, byl zvláštní vzduch. Někde v dálce pršelo a tady to bylo cítit. Dokonce byla i duha. Zkrátka: dostalo mě to! Večer (vlastně v noci) jsem ještě cvičil a pak opět (kolem půlnoci) padl na postel a když mě Jitý budila, abych se převlíkl, nevěděl jsem co jsem, kde jsem a proč jsem. Ale dnes je už to úterý a za chvíli přijde Mohsin, abychom něco udělali s tím jeho cédéčkem. Chce, abych mu aranžoval jeho skladby. Bude to asi práce, ale doufám, že ne zbytečná. Než přijde (prý v 11) musím stihnout napsat ještě asi 4 skladby (resp. texty) pro Úplně rovný banán. V pátek bych jich měl 7 odevzdat a hotovou mám jednu. Je 9 a to jsem stihl jen cvičit, běhat, sprchovat a nakrmit rybičky. Taky jsem si odšťavoval pomeranče v takovém tom odšťavovači na citrusy, který jsme si včera s Jitý koupili. Odšťavil jsem 3 citrusy (pomíky) a byl jsem nadmíru spokojen, že už si nemusím vykroutit ruku jako tomu bylo posledního půl roku (to se rýmuje!)................Tak je 12.20 a Mohsin už je pryč. Neudělali jsme samozřejmě nic, ale hodinu se mě ptal, kolik procent může požadovat po vydavateli. Když jsem byl střízlivější v odhadu, Mohsin tvrdil, že mu nerozumím... Pak se mě zeptal, jestli vypadá zdravě (ukazujíc tuky na břichu) a jestli se mi líbí jeho kraťasy. Řekl jsem mu, že kraťasy jsou děsně špinavé a že má povolený břišní svalstvo. Odpověděl, že se cítí zdravě a pojede domů do Bangladéše. Přiveze si oblečení na 3 roky. Mají prý takové látky, že sárí (indický ženský oděv) nacpou do krabičky od sirek...pak mi zavolala kamarádka Šárka, jestli nechcem letět do Řecka - zítra ráno v 6:30, za pakatel. Nejedem jen kvůliva mému pochroumanému zdraví - teplota vzduchu ve stínu 41...tedy: já jsem si ten zájezd tak trochu objednal - měl jsem chuť letět do Řecka a (podrobně se o Objednávání atd. rozepisuju v mé Knížce pro blázny, která možná někdy vyjde...) tak, ale bylo to spíš takové nevědomé. Pak jsem psal další písně pro Banán - už mám 4. Byl jsem taky v dešti nakupovat v Hornbachu nějakej pračkovej kohout a závěs do sprchy. Máme divný rozměr sprchy, že tam nejde dát standartní plastová ohrádka. Ťeď asi jdu spáááááááát.

PONDĚLÍ
15. 07. 2002
Dnes je opět pondělí. Ráno, dopoledne a část odpoledne jsem strávil tím, že jsem se fotil. Chodili jsme s Michalem, Naďou a Davidem Židlickým po městě a hledali zajímavé záběry. Bylo mi zase jednou fajn. Cítil jsem se "na cestě" (tak jako na miniturné v Belgii a Německu s KK Bandem). Prostě: žil jsem na chvíli svůj sen. Po obědě (ve 4) jsem navštívil (po asi 5 letech) kamarádku Zuzku. Až do té doby jsem nebyl schopen na své "staré" přítele si udělat čas a i teď jsem potřeboval nějaký důvod (předání cédéčka), abych za ní zašel. Teprv teď si uvědomuji ten vnitřní tlak na sama sebe - na to, abych plnil své i cizí úkoly. Pak se nemůžu divit, že je mi zle... A jdu psát noty (úkol, ale za peníze...).

NEDĚLE
14. 07. 2002
Od rána frmol. Byl jsem trochu nervózní, tak jsem šel běhat. Ale moc to nepomohlo. V půl desáté už jsem byl (i s Honzou bubeníkem) v Boskovicích a od půl jedenácté jsme hráli. Bylo to pěkné hraní, ale poručil jsem skončit dřív, protože se mi spaloval krk a nemohl jsem proti tomu nic dělat. Potom jsem si v čajovně četl knihu o Falun gong - cvičení, u kterého když se člověk dostane na určitou úroveň, už nemůže onemocnět. Prozkoumám to. A přijela Jitý, šli jsme se vykoupat na koupaliště a zase odjela. O půl šesté jsme se již s herci připravovali na představení Komediograf. Jen co jsme pustili lidi, začalo pršet. Organizátoři přes mě přehodili jakousi plachtu, takže jsem vůbec nebyl vidět (i s Máriem), ale sotva to udělali, pršet přestalo. Hrálo se ale příjemně a opět (už po asi sté) jsem se bavil. Po představení jsme se šli s Míňou najíst za obdržené stravenky a obsluhoval nás číšník, jmenovec mandolinisty Martina Krajíčka: Martin Krajíček (chodil prý nějaký čas k Martinovi na mandolínu, ale naštěstí toho nechal). Existují totiž ještě dva další Martinové Krajíčkové, kteří hrají na mandolínu (jeden v Čankišou a druhý kdesi). Není to zvláštní? Jel jsem domů s Míňou a bavili jsme se o nemocech, tím pádem se mi udělalo špatně. Doma jsem kromě Jitý zastihl ještě Veroniku. Vykládali si karty a tak jsem se zeptal karet taky, jak se uzdravit. Vytáhl jsem si modrou volavku (jsou to indiánské zvířecí medicínské karty). Řekla mi věci, které vím (jak jinak). Doprovodil jsem Veroniku k trolejbusu a doma jsem kolem půlnoci padl na postel a víc si nepamatuju.

SOBOTA
13. 07. 2002
Tak ze včerejška na dnešek došlo k mírným změnám. Kromě erupcí na slunci se trošku přeskládaly mé stránky. Přeskládal je Martin ku prospěchu věci. Přeskupil se také den a noc v mé hlavě, protože jsem včera ve Víru ohníčkoval. Bylo to příjemné a přátelské. Snědl jsem tři stejky a z toho vzešla má samochůze kolem přehrady - vodil jsem se jako se vodí koně, když se přežerou mokré trávy... Dnes ráno jsme se vrátili a přijela návštěva Edita. Mário Buzzi chce radit při natáčení desky Chorchestru. Pavlík Liška chce hrát na jeho svatbě (bere si Kristýnu). Český rozhlas zdá se akceptuje můj návrh udělat sérii pořadů o Bezmocné hrstce. Takže si zapisuji do deníčků...Zítra dopoledne hrajeme s KK Bandem v Boskovicích (opět) na náměstí a pak ještě večer Komediograf. Tudíž: nenechte si ujít!

Pátek
12. 07. 2002
Vstal jsem v 9. Tři dny už běhám (zatím jsem se nepochlubil) a taky se polévám kýblem studené vody. Člověk si pak připadá jako znovuzrozený (protože je těžké to přežít). Dnes jedeme do Víru (nebo Výru?) na přehradu slavit Michalovy narozeniny. Tak hepi béérzdej Michale!

Čtvrtek
11. 07. 2002
Kromě ranního cvičení a psaní (komponování), jsem jel do Boskovic. Ale místo toho, abych obdivoval hrad, zámek nebo se šel koupat, jsme s KK Bandem od 11 do 15 zkoušeli. Ve čtyři jsme obědvali a schůzovali (Michal si dal řízek a přinesli mu přesolenou podrážku). Venčili jsme taky Martinova Pada (vlčákovlka) a poslouchali neposlouchatelné kapely na festivalu Unijazzu. V půl sedmé jsem shlédl výstavu fotografů (mimo jiné též Davida Židlického) ve sklepích muzea, kde byla cítit plíseň a fotky působily na cihlových drolících se stěnách jako zjevení z nebe. Foto "Dědovo kolo" mě odneslo do jiného života. V sedm jsme hráli my a stali se také pro pár jedinců neposlouchatelnou kapelou. Někteří ale tančili a jiní trávovali. V devět jsem si všiml jedné dlouhé pukliny ve zdi. Nakonec jsme do půlnoci rozebírali život a v jednu jsem byl doma jako na koni. Pěkný den.