Neděle
06. 04. 2003
Čtvrtek, pátek, sobota - to byly dny cestování po ČR a koncerty po klubech s Pavlem Fajtem, Martinem Čechem, Václavem Kořínkem a newyorským perkusionistou, který se jmenuje Hearn Gatbois. Hráli jsme v Plzni, Českých Budějovicích a v Písku. Všude jsme sklidili nadšené ovace. Postupně se poznáváme (muzikantsky i lidsky) a je to velké dobrodružství. Na turné je jedna dobrá věc, že odpadá stres, že se něco nestihne. na vše je všetšinou dost času a celé denní práce spočívá v tom nazvučit se a zahrát dobře koncert. Zbytek dne je o cestování, procházení, debatování a popíjení. Člověk nemá možnost se zabývat zbytečnými starostmi. S Hearnem mluvím anglicky a pomalu mu začínám rozumět (a on mně). Stávají se nám s ním však zajímavé věci, které on nechápe. Například na jedné snídani v kavárně jsme si objednali šunkový a sýrový talíř s chlebem. Ale chleba bylo málo a za chvilku došel. Čekali jsme 20 minut nad půlkou šunky a sýru, než nám donesli nový a to jsme si museli 2x říkat. Donesli ho opět málo, takže jsme si rovnou řekli o další, ale stejně jsme museli zase čekat. V Plzni bylo asi nejlíp. Byl tam filmový festival, tak jsme i shlédli film Karla Kachyni Naděje s Hrušínským a Hanou Hegerovou. To byl taky koncert. Starali se tam o nás jako o své vlastní děti (asi ještě líp). Nejlepší hraní ovšem bylo až v Písku, kde už jsme se na sebe trochu tzv. napojili, ovšem zase diváků přišlo deset... Tak zatííím.

Středa
02. 04. 2003
Ahoj, dnes je středa a zjišťuji, že úplně zapomínám psát deník. Tedy, nevím nějak co napsat. Nemám slinu (jak se říká). A taky mám hodně práce a zařizování, tudíž nemám moc čas psát. Mám se jinak dobře, chodím do čajovny na relaxaci a do sauny. To mi pomáhá a cítím se fajn. Myslím, že do týdne se to spraví a budu zase psát pravidelně. Ahoj.

Sobota
29. 03. 2003
Dnes je sobota. Je hezky - už je jaro.

Úterý
25. 03. 2003
Pro většinu lidí to moc neznamená, ale pro mě to znamená velmi: napsala mi Louise L. Hay, které jsem poslal dopis a CD. Dopis je napsaný celkem jednoduchou angličtinou, takže ho zde přepisuji: Dear Zdenek, thank you so much for your lovely letter and the beautiful music CD! Hearing from you reminds me again of the beautiful and vast network in which each of us functions in our own way. Learning that your life has benefited from my work brings me great joy and inspiration to continue. Each day just doing what we do brings us all closer together. I accept your feelings of gratitude with an open heart. May your life be blessed and filled with the joy and freedom which are your birthright! All is well! Louise L. Hay

Pondělí
24. 03. 2003
Ahoj v pondělí a v novém týdnu! Vše je (až na válku) ok. Je těžké žít ve světě, který není jednoznačný. Nemám, co víc napsat.

Pátek
21. 03. 2003
Ahoj, je pátek večer a zjišťuji, že nic nepíšu, ačkoliv je toho mnoho k napsání. Například to, že mi jeden kamarád řekl, ať už proboha nepíšu ten deník, že se mám radši věnovat muzice, protože to stojí za ...... (byl opilý a tedy pravdomluvný a tedy sprostý). Poděkoval jsem mu za názor a to bylo vše. Já vím, že to nejsou žádné literární výtvory a taky vím, že se tím demaskuju a tedy demystifikuju a ztrácím pro některé lidi punc osoby, která by je zajímala. No dobře a co mám dělat? Mám asi tak 400 známých lidí, kterých si vážím a se kterými jsem v kontaktu. Každému se líbí jiná moje muzika. Jeden řekne, že Možnosti jsou sr... a druhý je miluje a ten zas nechápe Bezmocnou hrstku. Takže tak. Ale teď je už půl třetí ráno a já jsem vše zapoměl, takže to dopíši asi zítra. Pa.

Pondělí
17. 03. 2003
Dnes je pondělí a vstával jsem v půl desáté (!). Ale je taky pravda, že jsem šel včera spát kolem jedné či půl druhé? Nevím přesně. Ale ještě k sobotě: tatínek Jitky měl narozeniny, tak se u Hniličků sešla celá famílie + známí. Dědeček je přeborník ve stěžování - jak vejde do dveří, hned povídá o mafiích, předražování, stáří, šašcích politicích a tak. Je v tom opravdu dost dobrý. Odjel jsem dřív domů a psal písně pro Janu Hubinskou. Kolem šesté jsem to měl konečně (po týdnu) hotové a tak jsem jel zas do Chrlic vyzvednout Jitku a Betku. Přivezli jsme si asi 100 buchet (a minimálně 100 jsme jich tam snědli) a šli jsme spát. V neděli jsem si ráno pustil, co jsem v sobotu vytvořil a zjistil jsem, že se mi to zvukově nelíbí a tak jsem se do toho pustil znovu. Dělal jsem na to ještě asi 2 hodiny, ale jak se pak večer ukázalo, tak to bylo zbytečné. Kolem jedné jsem jel s autem za Zdeňkem, aby se mi podíval, co je tam třeba spravi a vyměnit. Díval se i na ten nefunkční tachometr a šroubovákem rýpal do elektronické desky tak dlouho, až to skutečně opravil. Přijel jsem domů a učil se hodinu angličtinu - nechápu to, ale velmi rychle vše zapomínám (co se týká angliny). Pak jsme šli na narozeniny našeho kamaráda Kamila do čajovny a tam jsme pořádali opět buchty. Dostal jsem taky dáreček ještě k narozeninám - malovaný obraz na hedvábí - už visí. V sedm jsem odešel a jel do Chrlic za panem Hniličkou, který mi působil na zápěstí a už se mi opravdu zlepšilo. V devět jsme měli sraz s Janou Hubinskou v Olympii, dali jsme si kafe a jeli do Líšně za Michalem a Jankem. Pustili jsme si ty mé písně a zvukově to byla katastrofa. Moc nic jsme si k tomu neřekli, jen jsme jedli (opět!) buchty - resp. Michalem vyrobené, upečené skořicové "zámotky". Když jsem pak přijel kolem dvanácté domů a podíval se na svoje břicho, musel jsem s údivem konstatovat, že po asi deseti letech jsem tam uviděl pneumatiku. Sice takovou malou jako od dětského kola, nebo spíš od galuskáče, ale byla tam (ráno už zas ne, kruci!). Byl jsem se sebou na tu chvíli spokojený!

Sobota
14. 03. 2003
Je za pár minut sobota a já nevím, co psát. Jsem takový nějaký ospalý a unavený - už 3 dny. Odpoledne vždycky odpadnu a hodinu spím. Díky tomuto stavu mi moc nejde pracovat - sednu k počítači a cítím, jak je mi nevolno z únavy. Nejsem schopen ani číst si na netu. Ale podařilo se mi číst Směšné lásky Milana Kundery a dnes jsem je dočetl (již podruhé - poprvé někdy před deseti lety) a byl jsem jím znovu nadšen a říkal jsem si, že bych si mohl pořídit i některé další jeho knihy (četl jsem jen Žert a Jakub a jeho pán). A vůbec jsem si tak uvědomil, že už dlouho jsem nečetl nějakou kvalitnější literaturu a prizmatem tohoto zjištění se mi najednou zdálo, že dnešní týnedři už ho asi "literaturu" číst nebudou. Vím, že Žofka teď nějakého Kunderu čte (tuším Nesmrtelnost), ale pochybuji, že někdo z těch mladých (třeba mých žáků na JAMU) vůbec někdy to jméno zaregistroval. Ale je to asi přirozené - když jsem já studoval JAMU, ptali se nás, co čteme a podle toho zjišťovali, kde jako začínáme (třeba až u Umberta Ecca). Nikdo už třeba nečetl Dickense nebo Prousta (až na mě). Ale zpět k dnešku. Trochu jsem se přinutil přeci jen něco dělat (do noci) - písničky, které mám v neděli odevzdat - takže jsem komponoval. No, komponoval jsem vlastně všechny poslední dny - vždycky kousek - tohle ja takové, že se musí postupovat po kouscích a s odstupem to stále poslouchat a korigovat. Stačí něco nahodit a ráno si to poslechnout s čerstvýma ušima a hned člověk ví, co je špatně. Včera jsem hrál pro děti a bolela mě ruka - tedy zápěstí - to mě nikdy takhle nebolelo - nemohl jsem se opřít, nést tašku, otvírat dveře, nic. Navíc nevím přesně, z čeho to je. Nikde jsem se nepraštil, nenastyd...??? Dnes už je to lepší a možná je to z myši - u PC. Včera jsem myšoval levou rukou a i když vše šlo 17x pomaleji, šlo to a dnes je pravé zápěstí podstatně lepší. Další velká věc je ta, že jsme koupili nové auto. Tedy nejdřív jsme prodali to staré, abychom na to nové měli peníze. A připlatili jsme opravdu málo. Vypadá skvěle a jezdí se v něm super, ale zjistil jsem, že nefunguje tachometr, jako ty čísílka, tak nevím, jestli je ten stav km správný.... Dnes jsem si říkal, že sice píšu sem deník, ale to soukromé, to, o čem přemýšlím a co mě trápí, to opravdu osobní a intimní sem stejně nepíšu a jsem samozřejmě líný psát další deník, kde bych to zaznamenal a třeba vydal až po letech, kde by to už ztratilo tu nebezpečnou aktuálnost a nepobuřovalo by to tolik, neboť by šlo o něco, co UŽ KDYSI BYLO. Ale myslím, že i tohle je dost. Neznám moc lidí, kteří by byli ochotni veřejně komentovat svůj každodenní život. Na mém Foru je například pro to prostor a moc často se tam přispěvek neobjeví. Jdu spát a budu se snažit přestat si sebe představovat v našem novém autě.....

Čtvrtek
12. 03. 2003
Zítra je čtvrtek a tak nám ten týden hezky ubíhá. Jak jsem zjistil, psal jsem naposledy v pondělí, takže to zas trochu flinkám... Vlasně se nic podstatného nedělo. Jen pár věcí: například po dvou a půl roce, co bydlíme tam, kde bydlíme, jsem potkal souseda na společném záchodě. To mi změnilo celý život... Dále se také stalo to, že přijel Joseph Klein (myslím), jekože udělá přednášku o Zappovi. Bylo to prima a celkem jsem i rozuměl. Po hodině se mě zeptal, jaká témata přednáším a já si tuhle otázku musel nechat přeložit od Karla Horkého alias Daniela Forró. Cítil jsem se pěkně trapně, protože na začátku hodiny jsem se ptal, jestli někdo nepotřebuje překlad.... Nevím, už se učím takovou dobu a každý den v podstatě opakuju a postupuju dál a když pak na mě někdo promluví, jsem dutej jako sud. Tak jo, je za devět minut půlnoc a s komponováním už pro dnešek končím. Prolistujte stránky, protože je tam mnoho nového (již na první pohled). Pac a pusu.

Pondělí
10. 03. 2003
Ahoj v novém týdnu. Dnes je blázinec, jak říká moje maminka, když mají v obchodě moc lidí. Mně se zase děje něco jiného: kulminuje počet schůzek. Sobota a neděle byly v klidu. V sobotu jsem po obědě vyrazil vlakem do Prahy. Během cesty jsem přečetl dvoje noviny a tři časopisy a byl jsem celkem rád, když se konečně ozvalo, že bude zastávka Praha Holešovice. V Pze jsme tedy pokřtili po představení to nové CD, které vypadá pěkně a jsem s ním spokojený i co se týče obsahu. Hrál jsem asi hodinu variace na tu scénickou hudbu a na Beethovenovu Elišku. Pak pár improvizací. Byl to spíš takový "jakoraut" a největší úspěch sklidily znělky z večerníčků a seriálů. No, aspoň vím, co hrát, když pozornost slábne.... Doma jsme byli kolem druhé. V neděli jsem měl naplánováno kupování dlaždic a pokládání dlaždic na záchodě, ale zklamal jsem. Šli jsme s příteli na oběd a protože měli v sedmi vytypovaných restauracích zavřeno, jedli jsme až ve 3. Po o jsme si dali v čajovně horký jablečný mošt se skořicí a oříškovou kostku a bylo nám fajn. Kolem šesté se všichni rozprchli a já jsem ještě kamarádku Jíťu vezl v sedm na nádraží, protože vlak v šest, co si zjistila, nejel. Od půl osmé jsem se věnoval tomu, abych připravil změny na web a upravil skladby z nového CD na formát mp3, aby se dal též dát na web (ukázky). Skončil jsem s tím v 10 a pak jsem komponoval asi hodinu než jsem vytuhl. Dnes od rána lítám, dělám rozhovory, kupuju dárky, domlouvám věci a měl jsem dobrý oběd (játra a rýží). Možná, že si i na chvíli usnu...