Pátek
07. 03. 2003
Ve středu jsem byl asi tak nějak doma a třídavě jsem pracoval a odpočíval. Ve čtvrtek ráno jsem pak vyrazil do Trnavy (s fétnistkou Petrou) nahrávat na CD Žofky Kabelkové jednu skladbu. Navigoval nás Stanko, který se ztratí v každém městě nad 1000 obyvatel... (kdysi se měl přijet fotografovat na booklet desky a protože se ztratil v Brně a našli ho po dvou dnech v parku na lavičce, tak na desce jeho fotka chybí...). I když je Stanko vynikající houslista, kontrabasista, klavírista a mandolinista a myslím, že i na bicí trochu umí, jo a výborně taky hraje na fujaru, flétny a všelijaké píšťalky a dělá Žofce teho hudobného producenta (narodil se 7.7.1977 a je to prostě génius), řekl mi, ať zavoláme, až budeme v Trnavě. To se stalo asi 3x a telefon nikdo nezvedl. Tak jsme seděli půl hodiny v autě a nevěděli, kam jet. Pak se Stano ozval a omlouval se, že neslyšel telefon (nezvoní mu) a jeho kamarád Milan nás navedl ke stadionu a měli jsme zase zavolat. Tentokrát jsme čekali už jenom 15 min. Nakonec jsme dorazili a za hodinu bylo všechno nahrané. Prošli jsme se po krásné Trnavě a jeli zase domů. V šest jsem byl doma jak na koni a psal noty a učil se anglinu. Dnes ráno jedu do Bratislavy (za půl hodiny), tak zítra napíšu, jak to dopadlo. Pá.

Středa
05. 03. 2003
Ahoj. K úterku: byl jsem nevózní už od rána. To kvůli večernímu představení Baletek. Když před lidmi hraju, už většinou trému nemám, protože jsem na to zvyklý - dělám to od děctví. Mluvit před lidmi jsem si už taky trochu navykl, díky učení na JAMU a uváděním koncertů atd. Nejsem v tom ještě úplně zběhlý, ale snažím se a lepším se. V Baletkách ale musím říkat naučený konkrétní text, navíc francouzsky. A je tam herecká akce. Naposledy jsem hrál divadlo před 10ti lety, a proto ta nervozita. Navíc jsem to s nimi zkoušel jen jednou - hraní a parkrát si přejel scénky. Nic to nebylo - v podstatě 6 vět, parkrát se postavit a zase sednout, otočit a hrát na klavír. No, už to nebudu okecávat - dopadlo to dobře. Říkám dobře a ne skvěle, neboť jsem úvodní text řekl o 10 minut dřív, než jsem měl. Ale na logice příběhu to naštěstí neubralo a nic se nestalo, když jsem to v ten správný okamžik řekl ještě jednou. Ale pěkně jsem se zpotil, když jsem si tu chybu uvědomil. Strašně nerad dělám chyby. Už se ale učím si to nějak moc nevyčítat a brát to jako přirozenou lidskou vlastnost - chybovačnost. Po představení jsem si dal v divadelní kavárně pivo a pak další a pak ještě jedno a příjemně si popovídal s novými přáteli. Abych došel domů, zakončil jsem to půllitrovou sodou. Dnes je už středa a měl jsem jet do Prahy dělat rozhovor kvůli křtu CD Uie, ale ráno mi volali, že se to udělá po telefonu v pátek v 11:10, tak můžete poslouchat. Asi na Vltavě nebo něčem takovém. Mám hromadu práce, tak se jdu do toho pustit. Pa.

Pondělí, Úterý
03. 03. 2003
Ahoj po víkendu. Sobotu a neděli jsem strávil mírnou prací. Tedy asi jen sobota byla taková volnější (jak jsem již psal), ale neděle se už zase spíš podobala pracovnímu dni. Bohužel si to už moc nepamatuji. Vím jenom, že jsem vypisoval cesťáky (kvůli daním) a že mi to trvalo skoro 4 hodiny. Dále vím, že jsem cosi psal, ale už nevím co. Pondělí - to jsem vstával cca v 8 a cosi psal a tak (zase?). V 10 jsem jel za Michalem do kanceláře a ten mě doprovodil k jeho mamince, kde jsem se díval na video. Na Baletky, které mám zítra hrát. A už si vzpomínám, že i v nëděli jsem se díval na Baletky - pro změnu ve škole (nemajíce video). Po Baletkách, které jsem se takto učil jsem se ještě podíval na nahraný vánoční koncert, protože jsem měl za úkol zjistit, jak je to nahrané a co z toho se přetočí (zvuk) atd. Dopadlo to tak, že domů jsem se dostal až v jednu. Měl jsem velký hlad a tak jsem si na pánvi na rychlo opekl vepřovou pečeni. S chlebem a kečupem byla výborná. Pak jsem zjistil, že jsem zapoměl už ve středu ve škole důležité CD, tak jsem pro něj musel zajet. Vzal jsem rovnou sebou klávesy, neboť jsem měl od tří zkoušku s Pavlem Fajtem. Zkoušeli jsme až do osmi. Jel jsem ještě Máriovi vrátit klávesy a v 9 jsem byl doma jak na koni. Teď bude jedenáct a ještě se chci učit aglinu a dopsat tenhle zatracenej deník!

Sobota
28. 02. 2003
Ahoj, už píšu sobotu, než to všechno zapomenu. Ale je vlastně teprv pátek. Především - máme prezidenta a to je myslím důležitá věc. Je to sice Klaus, ale představte si, kdyby to byl opravdu Karel Gott nebo třeba bavič Novotný.... Já jsem celkem rád, že to je Klaus a ne Sokol, protože chci, aby byl na Hradě někdo výrazný a důrazný. Osobně se mi zdá, že to dopadlo nejlépe jak v dané situaci mohlo. Dál: šel jsem dnes s Betkou a uviděl na krásné Pellicově ulici starého pána, který se belhal po chodníku. Chtěl jsem se ho zeptat, jestli nepotřebuje pomoc, ale on najednou napřáhl ruku v kapse, píplo to a začaly se otvírat dvěře garáže. Pak ten pán namáhavě nastoupil do zlatého Volva coupé a pomalu odjel (při odjezdu zas zmáčknul a dveře se zavřely).... koukal jsem a nevěřil.... Nevěřil jsem také tomu, když mi maminka zavolala a řekla mi, že dnes v noci měli v domě (kde mají obchod s potravinami) zloděje. Vypáčil okno u garáže a dostal se až do obchodu. Tam ale přišel taťka (aniž by rozsvítil), ale nikoho neviděl, tak šel zase spát (bylo půl čtvrté ráno), ale protože má dobrý sluch, neco uslyšel a šel do obchodu znovu (aniž by rozsvítil) a tváří v tvář se potkal se zlodějem. Ten naštěstí! jen řekl: Promiňte, promiňte! a utekl. Taťka volal na policii a když do hodiny nepřijeli, volal tam znovu, a pak tedy přijelii. Ráno tam pak šel (je to asi 1 km) a ptal se, proč přijeli tak pozdě a oni mu řekli, že nemají peníze na benzín..... tak to byl takový veselý den. Rodiče Jitý mají všechny své peníze v Union bance (která jak víme krachuje) a minimálně 3 měsíce si je nemůžou vybrat a Jitý tam má taky účet, takže jsme závislí na mých úsporách. Naštěstí jsem měl před koncem roku nějaké dobré "kšefty", tudíž hlady snad nebudeme. A to je vše. Dnes ráno jsme zkoušeli s Pavlem Fajtem - totiž, naskytla se taková příležitost se účastnit jeho projektu Ladakh, tak jsem si říkal, že to bude dobrá zkušenost a zatím mě to baví a těším se na to. Je to asi 10 koncertů v dubnu, takže - zvu vás. Teď je osm a jdu něco kout (pikle).

Pátek
27. 02. 2003
Čtvrtek byl takový ulítaný. Ráno jsem něco stále psal nebo co a pak šel hrát dětem do školky. Kolem dvanácté jsem jel k Máriovi pro klávesy. Od Mária jsem se stavil v Obi, abych obhlídl nějaké poličky, protože už nemám kam dávat knížky, notové papíry a účty. Ale nic se mi nelíbilo. Jen látková malba na stěnu. Bylo to pěkné - kousky látky na stěně...ale chtěli přes tisíc korun za jeden pytlík, ze kterého se natřely 4 metry čtvereční. Doma jsem byl před třetí a v šest jsem jel na zkoušku s Pavlem Fajtem. Zkoušeli jsme do teď - je skoro jedenáct. Byl jsem trochu nesvůj, protože ty Máriovy klávesy moc neznám a s jeho zvuky neumím moc pracovat. Snad si zvyknu. Je to pro mě celkem škola - dnes jsme hráli v podstatě jen v 7/4 taktu. Jsem ale unavený a zítra v devět máme další zkoušku. Takže pa - musím končit a spát.

Středa, Čtvrtek
26. 02. 2003
Je středa večer a protože jsme z Čech přijeli v pondělí odpoledne, mám celý týden posunutý - mám dnes úterý! Ale ve skutečnosti je středa večer a neudělal jsem skoro nic. Včera jsem zkoušel s Pavlem Fajtem a s Martinem od cca tří do sedmi. Bylo to velmi inspirující. Pro mě určitě a podle jejich slov i pro ně. Pak jsem si zajel pro master hudby k Uiovi a po cestě se potkal s Michalem. Domů jsem přijel kolem deváté a ještě cosi dělal. Dnes ráno jsem šel učit Dějiny populární hudby, ale přišli jen 3 studenti, tak jsem se to rozhodl ukončit. Ale pak přišli ještě dva a stál jsem před volbou. Ale protože jich tam má být aspoň 50 % a celkový počet je kolem třiceti, přeci jen jsem to zrušil, protože pak to dopadá tak, že mluvím k něčemu, co jsem pouštěl a ukazuje se, že to většina neslyšela (z aktuálně příchozích). Později jsem z toho měl ale divný pocit a řekl jsem si, že by to mohlo být v pohodě - že kdyby mi na tom opravdu záleželo a bavilo by mě to, přednášel bych i pro jednoho. Ale mám t teď trochu zkomplikované, neboť nemám dostatek materiálu - nemám hlavně nová cédéčka a na to, abych je kupoval nemám peníze. Dřív jsem bčas něco přepálil, ale hlavně jsem psal recenze, takže jsem měl nová CD zdarma a půjčoval jsem si v hudebních knihovnách, což už není možné. Chybí mi tak nějaká skripta nebo něco, leda bych je sám napsal. To by sice bylo hezké, ale kde na to vzít čas? (A trpělivost?) Je půl desáté, ale upadám, tak s tímto pro dnešek končím, jo? (Rozhovor z F&C už je zde přepsaný, takže...)

Čt, Pá, So, Ne, Po, Út
25. 02. 2003
Ahoj po víkendu. Byli jsme u mých rodičů v Novém Boru a udělali si tak krátkou dovolenou. Ale musím říct, že mi to udělalo dobře. V pátek, sobotu i neděli dopoledne jsem lyžoval na vleku v Polevsku, 3 km od domu. Jsou tam Jizerské hory a opravdu, když se vyjelo výš, ke vleku, všude bylo plno sněhu, stromy, obalené sněhem a jasná, modrá obloha bez mráčku. Romanťika. Co bylo zvláštní, byl fakt, že na sjezdovce, potažmo na vleku skoro nikdo nebyl. Každý rok sem chodím lyžovat, když jsem zrovna u našich a vždy za dopoledne udělám tak 4-5 jízd. Tentokrát jsem jel 15x. Zkrátka a dobře, za ty 3 dny jsem toho najel víc než za posledních 10 let! Asi už tam nejsou turisti nebo co. Měl jsem nové lyže "Atomiky", co našli Katka s Mikem v Německu u popelnic (i s vázáním) a tak mi to i chvílemi šlo.... Odpoledne jsme jezdili za babičkou do nemocnice, má problémy se srdcem, ale jinak vypadala z těch nemocných nejlíp. V sobotu jsem oslavil narozeniny přípitkem, dostal jsem nějaké dárečky a v pondělí jsme už jeli zpět. Čili ty čtyři dny by se daly shrnout slovy: lyžování, odpočinek, TV (včetně telenovel), 3 bonbonjéry a veškerý jídelní servis (maminka vařila a co neuvařila, to jsme si vzali z jejich obchodu s potravinami). Včera jsme přijeli do Brna kolem páté a měl jsem jít na zkoušku s Pavlem Fajtem, ale nebylo mi dobře, tak jsem to odvolal. Musel jsem ale zůstat u PC a posílat Davidovi do Prahy mp3 svých skladeb z nového CD, aby vymyslel názvy. Hodinu mi trvalo, než se mi to podařilo... Dnes jsem hrál pro děti v Lipůvce a Dolní Lhotě a za chvíli jdu za Pavlem Fajtem (už mi je líp). Odpoledne budu asi psát a hrát, uvidíme. Jinak vše KO. (OK).

Středa a úterý
18. 02. 2003
Pondělí bylo opravdu úkolové a v pět hodin odpoledne už jsem toho měl dost. Lítání po úřadech, obchodech, bankách apod. ALe jeli jsme ještě s Betkou na očkování a pak jsem ještě psal a hrál atd. až do půlnoci. Některé věci zaberou více času, než jsme si mysleli. V úterý ráno jsem vstával v půl osmé a byl jsem fit. Celé dopoledne jsem komponoval, v půl jedné šel s Betkou a pak do Divadla Husa na provázku, kde jsem měl nějaké srazy. Vše jsem vyřídil poměrně rychle a šel ještě shánět membránu do karmy. Ale v jedné prodejně mi řekli, že už to nevyrábějí a v druhé, že nic nemají, protože se stěhují. Trochu nám to nefunguje - musíme zapnout všechny kohoutky, aby to chytlo. Pak jsem jel pro kazety angličtiny a do Hornbachu, ale jakmile jsem tam dojel, podíval jsem se náhodou na telefon a měl jsem tam půl hodiny starou zprávu, kde mi sděloval kamarád Zdeněk, že za půl hodiny bude u mě a vezme si moje auto na výměnu oleje. Mezitím jsem se domluvil na sraz s Michalem u Hornbachu. Takže jsem nic nekupoval a vše rychle přeorganizovával a nakonec jsem Zdeňka stihl před domem a Michal přijel asi za 30 sekund, tak to vše klaplo. U Michala v kanceláři jsme si zadali úkoly a jeli zas domů. Od té doby komponuju, připravuju CD a přemýšlím, co je ještě potřeba a začínám si uvědomovat, že se to zas bude dělat ve stresu. Ale to už je osud asi každého CD, resp. každého většího projektu. Zařídím si studio a bude to! Teď je ještě tedy úterý, kolem půl jedenácté a zavírají se mi oči. Ještě alechci něco udělat - např. jít na záchod nebo si vyčistit zuby...

Pondělí a neděle
17. 02. 2003
Ahoj v novém týdnu. V sobotu jsem tedy přišel s Betkou v deset a chystal se jít spát, ale pak mi psala Jitý SMS, jestli bych jí nemohl donést do čajovny spacák. Říkal jsem si, co to je: chce přespávat v práci nebo už mě má dost? A tak jsem se v jedenáct sbalil a šel. Ale bylo to pro kamarádku, která se jmenuje takyJitka a přespávala v čajovně. Ač bylo oficiálně zavřeno, já, dvě Jitky, Veronika a nový kamarád Michal jsme se utábořili mezi čajovými konvicemi a povídali si až do půl druhé. Bylo to prima a kromě čajů jsme popíjeli medovinu (já). Trochu jsem se dostal do nálady a v návalu přátelské náklonosti ke všem jsem všechny pozval na neděli na oběd. Ač jsme šli spát ve dvě, vzbudil jsem se už v půl osmé a nemohl spát (byl jsem zvyklý vstávat do Angliny). Vstal jsem a pracoval - cvičil jsem na klavír (se sluchátky na klávesy - klavír bohužel! nemám...ale možná budu mít), psal emaily (mimo jiné stěžovací Michalovi - občas mě přepadne "stěžovací" a pak to odnese buď Jitý nebo Michal) a tak. Po desáté jsem šel do Teska nakoupit suroviny na ten obroběd (2 pytle těstovin a 3 pytle mražené zeleniny /pytlíky/). V jednu jsem měl hotovo a uvědomil jsem si, že jsem těmto lidem tak trochu sliboval narozeninové párty (už dva roky po sobě a nikdy nebylo) a protože budu mít 22.2. třicetdva, tak jsem si řekl, že to spojím a všechny tak uspokojím (ale řekl jsem jim to, až když odcházeli, aby neměli po celou dobu blbý pocit, že mi nedonesli dárky...). V půl druhé přišli a dali jsme si obídek, který všem nemístně chutnal (recept: uvaříme v osolené vodě barevné těstoviny. Do dalšího velkého hrnce nebo do velké pánve dáme olivový olej a když je rozpálený, nasypeme na něj indický kmín a necháme chvíli (asi 20 sec) smažit. Pak na to nasypeme nakrájenou cibuli na malé tenké kostičky, čtverečky a proužky atd., přisypeme sůl a kurkumu a necháme chvíli smažit. Když je cibule vláčná a poddajná, přidáme mraženou zeleninu. Nejlepší je nějaká čínská nebo tak - já kupuju Wok myslím, kde jsou i ledové kaštany, žlutá řepa a houby, celý čerstvý hrášek a mladá kukuřice, která opravdu chutná po rozmrazení, jako byste jí právě utrhli z pole. Mírně to celé podlijeme vodou a necháme dusosmažit. Myslím, že tak 15 - 20 minut, protože ta zelenina je buď syrová (hrášek) a ostatní je předvařená (ostatní...). A pak se to ještě musí nechat - po dovaření - tak 15-20 minut odstát, aby to do všeho proniklo. Jako salát jsem dělal řapíkatý celer, nakrájený na kostičky, které jsem mírně osmahl, přidal bílou nastrouhanou ředkev, sůl, vegetu bez glutamanu a trochu pórku. Zapíjíme to celé nejlépe bílým dobrým vínem. End of story). Po chuťovém zážitku jsme se dívali na Přátele (Friends) a povídali. Pak nám ještě ten Michal vyložil karty. Studuje v Olomouci psychologii (myslím) a na svůj věk (asi 23) je velmi chytrý, sečtělý a normální! Vyložil mi karty (já to beru jako zábavu a on ostatně taky tvrdil, že to je spíš legrace), ale ten výklad byl na mou současnou situaci tak trefný, že jsem se toho až lekl. V sedm hodin všichni odešli a odjeli a tak jsem ještě pracoval - cvičil na klavír, psal noty, učil se anglinu a šel spát kolem jedenácté. Dnes je tedy to pondělí a mám plnou stránku úkolů. Už jsem vstal a tak splnil ten první. Je devět nula osm a to už jsem měl vycházet do blízké prodejny a opravny lyží, abych si je tam dal na seřízení. Tak pa.

Sobota
15. 02. 2003
V pátek jsme opět speakovali a večer přijela Lenka a Oguz. Jeli jsme k Michalovi se podívat na byt, protože Lenka by si nějaký podobný chtěla koupit. Oguz mluvil anglicky a já jsem nerozuměl ani slovo... ne, něco jo. Pak jsme ještě jeli na chvíli si sednout. Michal nejel, protože byl unavený. Byli jsme v jedné restauraci poblíž mého bytu a Oguz mluvil o Česku. Je tureckým diplomatem a pracuje tady myslím třetím rokem. Říkal, jak byl nejprve Českem nadšený a jak je teď zklamaný. Tvrdil doslova, že tady každým dnem umírá. Možná je to trochu přehnané, ale přesto - lidé se tu neusmívají, číšníci jsou sprostí, každý z něj chce vytřískat jenom peníze (bytný mu zvýšil pronájem bytu na 25tis. měsíčně...) atd. Poslouchal jsem ho a nemohl jsem na to nic říct, protože vím, že to je prostě pravda. My už jsme otupělý, protože v tom žijeme, ale pokaždé, když se vrátím z ciziny (západní) - z Německa nebo Belgie naposled, tak si najednou ten obrovský rozdíl taky vždy uvědomím. Je to šílené. Já se naštěstí pohybuju v okruhu trochu jiných lidí - herců, muzikantů, lidí, kteří jsou otevřenější a vřelejší a mají v podstatě za úkol ostatním ten smích a radost zprostředkovat. A do hospod moc nechodím.... Já vím, nedá se to zobecnit - je to jak kde, ale ten poměr pohoda-nepohoda je u nás 3 ku 97, kdežto "venku" 97 ku 3. No, to nic. Dnes jsme skončili kurz a mám depresi, protože závěrečný test jsem napsal hrozně - průměrně, ač jsem čekal, že ho napíši skvěle, protože jsem si byl téměř vším jist. Ale! Udělal jsem naprosto zbytečné chyby (se mi zdálo), které byly chybami z nepozornosti (ač jsem si to po sobě kontroloval) a nechápu, jak jsem to mohl napsat. Evidentní věci! No, to nic - mám pocit (dnes), že umím to, co před týdnem. Ale je tu určitý posun a motivace dál. Dám si pauzu a zamířím na tzv. Aktivizaci. Teď je půl desáté a půjdu s Betkou. Jitý brigádničí v čajovně a já od šesti tak nějak pracuju - psal jsem do not písně - zaznamenával a pak jsem se díval na fotografie Davida Židlického, který je dal (mimo jiných i mně) na "obodování". Není to ono, když jsou na počítači, protože chybí možnost s nimi hýbat, naklánět, přibližovat atd. A myslím taky, že nemají tu správnou světlost. Přesto se mi po hodině a půl podařilo vybrat (subjektivně) mé top fotky. Davidovy fotky se mi obecně hodně líbí (a to neříkám proto, že mě fotí). Ale je těžké říct, že jedna je lepší než druhá. Spíš je to tak, že jedna na mě (zrovna dneska) působí víc, než jiná. No nic, Betka už moc dlouho moč neudrží, tak jdu. Pa.