Úterý, středa
25. 12. 2002
Ano, takže krásné svátky, mír a pokoj všem lidem. To bych si přál...

Pátek, sobota, neděle
22. 12. 2002
Pátek byl dnem příprav a zkoušení na sobotní koncert. Dokupovaly se také poslední dárky. V sobotu pak přípravy vyvrcholily. Ráno jsem měl ještě zkoušku s Richardem a pak jsem si připravoval co budu říkat, opakoval skladby a přehrával si písně. Večer byl koncert a bylo to opravdu příjemné. Nestihli jsme s Michalem vylepit plakáty - dali jsme je pozdě do výlepové firmy a oni je už nevzali, tak jsme trnuli, jestli někdo přijde. A přišlo plno milých hostí. Podávlo se svařené víno, perníčky a další dobrůtky. KOncert proběhl bez kolizí, až na to, že jsem zapoměl na závěrečnou píseň (Vánoční), tak mě Michal musel honit po chodbě. Ale nakonec zpívali skoro všichni (až na ty, co neměli brýle) z not, které jsem den před tím napsal. Michal je oxeroxoval a na každé nakreslil jiný obrázek. Úžasné. A ještě jednou zopakuji: lidé opravdu zpívali, což mě docela vzalo... Lidé si koupili i nějaká má CD, tak jsem měl velkou radost, že se jim moje hudba líbí a že se koncert povedl. Dnes, v neděli jsme byli s Jitý u jejích rodičů v Chrlicích a udělali si vánoce - tedy Štědrý den. A tak už máme první dárky a radujem se z nich....

Čtvrtek
19. 12. 2002
Stále vypadám hrozně. Jsem pohublej, kašlu, mám opary... a to mám v sobotu koncert! Ačkoliv držím správnou životosprávu, neuhlídám to. Asi bych měl ještě víc sportovat - běhat, plavat, jezdit na kole a tak. Docela by mě to i bavilo, ale najít ten čas? Ne, přinutit se! Když jsem byl zdravý, docela pravidelně jsem chodil plavat, ale teď co válčím už druhý týden s tou chřipkou nebo co to je, tak nic nejde. A co jsem dělal? Měl jsem hodně napilno, ale nějaké věci odpadly, takže je to tak akorát, abych to bez stresu stíhal. Člověk si naplánuje nějaké věci věnovat 2 hodiny, ale když ji udělá (většinou to však na čas nestihne), objeví se další 3 věci, které je nutné udělat k tomu, aby to "fungovalo". Třeba jde člověk nakupovat dárky a dá si na to 2 hodiny. Ale ve městě zjistí, že to, co chtěl už dávno nemají, jde jinam..... no, znáte to. Kompozice se taky nedá naplánovat. Písničku můžu dělat 15 minut, ale taky 10 hodin, 3 dny nebo 2 roky. Někdy to jde a jindy ne. Uvědomil jsem si, že pracuji v jakémsi bezčasí. Že vlastně moje činnost nikdy nekončí. Není to tak, že bych přišel ve 4 z práce a "padla". Jsem v podstatě vždycky "v tom". Herci to tak nemají - ti mají zkoušky a pak to představení (kdy jsou v tom) jinak jsou mimo... ale tvůrčímu člověku (u malíře nevím), spisovateli nebo skladateli jeho pracovní doba nikdy nekončí. Tak to jen tak na okraj.

Středa
18. 12. 2002
Dnes jsem nešel učit. Nebylo to ale z lenosti, nýbrž kvůli tomu, že nemůžu mluvit a kýchám a hlavně každou minutu další minutu kašlu. Chudáci studenti - asi tam chodili a těšili se na video... Včera jsem ráno psal do not písně Petra Pololáníka. Jsou hezké a šlo to rychle. Pak jsem šel na schůzku s Michalem - podívat se ještě jednou na místo, kde se bude hrát vánoční koncert. Zatímco Michala provázela po dalších místnostech krásná paní místní, já jsem se seznamoval blíže s klavírem. Je to černý Petrof a má krásný zvuk. Je to myslím 3 (velikost), čili ne úplně to dlouhé křídlo (to je 5). K improvizaci je lepší menší křídlo a se sytou barvou - temnější, mlžnější (tedy pro mě). Petrofy bývají hodně cinkavé, výškové. Ale tento je v normě. Napadaly mě na něm okamžitě krásné věci. Barva zvuku mě vždy inspiruje. Po této návštěvě jsem šel kupovat dárky, ale nebyl jsem úspěšný. Necítil jsem se moc dobře (ještě ta chřipka) a tak jsem šel domů a na chvíli s Betkou. Pak už nevím. Vím, že ve 3 jsem šel na schůzku kvůli hraní v Huse. Klavír a nějaké věty francouzsky. Nevím ještě jak to dopadne. Potom jsem dal Petrovi ty rozepsané noty a s Jitý jsme nakoupili nějaké dárky. Doma jsem rozepisoval noty na sobotní koncert a od 10 večer jsme zdobili stromeček. V 11 jsem šel vyjímečně já s Betkou a pak jsem si dělal ještě meducínu na ráno: nakrájejí se 2 větší cibule, dají se do sklenice a zasypají cukrem. Do rána cibule pustí šťávu, takže se to přecedí a pije se sladký cibulový sirup a je to přírodní antibiotikum. Spát jsem šel (kašlaje) po půlnoci.

Pondělí
16. 12. 2002
Tak už jsem se z toho trochu dostal - z té chřipky. Sklátilo mě to ve čtvrtek večer. Náhle a nečekaně. Ale ne - čekaně. Ve středu večer jsem hrál v Ostravě a bylo tam v sále (i v šatně) zima. Foukalo tam tak, že se mi při uvádění třásl hlas a lidi si mysleli, že mám trému. Mé zmrzlé prsty jen ztěží poslouchaly. Naštěstí emoce nelze zimou zmrazit (to mi připomíná obrat Mohsina: utrpět citový úraz - to se mi líbí). Na akci přišla půlka pozvaných, tak jsme se s Michalem docela přerautovali. Ale proč to píšu? Jasně, vím, že chřipka je virového původu a nemá tedy co dělat s nachlazením. Ale myslím, že jsem trochu jakoby nachladl, což pro můj organismus znamenalo snížení imunity a hups! - virus se chytl. Ale měl jsem jen 39 horečku - ale přesně to nevím, protože máme sice 3 teploměry, ale ukazují nějak divně. Včera mi totiž všechny tři shodně ukazovaly 35,7 což je mírné podchlazení... POkud včera byla neděle a domjívám se, že byla (mám zvláštní schopnost "mizení minulosti"), měl jsem koncert ve Flédě (připadá mi, že byl již před dvěma dny). Tedy - koncert Bezmocné hrstky a Pavla Fajta. Ač to (jak jinak) na začátku vypadalo značně depresivně a vznikla řada problémů a nesrovnalostí, nakonec se vše krásně podařilo a myslím, že diváci i ti, kdo hráli (i já) byli spokojeni. A ačkoliv jsme úžasně prodělali, neberu to tragicky, nýbrž jako zkušenost, ze které je třeba se poučit. A jako vždy z takových koncertů vznikly samozřejmě nové nápady a jakási počáteční energie pro vznik nových projektů. A dnes? Dnes jsem šel ráno (no, ráno - vzbudil jsem se v 9.50...), tedy dopoledne do banky pro chybějící výpis. Paní na informacích mi řekla, že musím žádat v Praze, že to nedělají. Po mých zkušenostech v bankách a pojišťovnách jsem se ovšem nenechal odbýt a nechal si dát číselné pořadí. Seděl jsem asi 30 minut, když se ozvalo, že má jít číslo o 2 po mě. Vyskočil jsem, ale byli rychlejší. Šel jsem si stěžovat a paní mi tvrdila, že jsem to neslyšel. To se mi sice zdálo nemožné, nicméně nemohl jsem nijak dokázat (ani sobě) opak. Tak jsem čekal dál, až jiná paní bankovní řekne nějaké číslo. A když řekla, vyskočil jsem a nenechal se odbít, až mě vzala. A jak jsem začal mluvit, už poznala, že nejsem nějaký buran, ale slušný hoch a začala se se mnou hezky bavit a žertovat....a zmínila se sice o tom, že žádosti o výpisy posílají do Prahy, ale vzápětí mi ho vytiskla na svém PC. Tak jsem se uklidnil - jako, že stačí trochu energie a průznosti (dnes tolik důležité) a člověk není za pitomečka. Někomu se to může zdát normální, ale já s tím opravdu musím neustále bojovat - mít se ve střehu - a nebýt plachý! Pak jsem šel do Pegasu (týmobajlu) a čekal zase frontu (s čísílkem). Přitom jsem si pohrál s vystaveným MDA mobilopočítačem a docela se mi líbil. Škoda, že stojí tolik. Je to prima věc a těším se, jestli ještě něco takového udělají vylepšeného, rychlejšího a pod. Pak už to bude fakt jako v Návštěvníkách - tam to všechno je - před 15 nebo kolika lety. Koupil jsem telefon a po cestě ještě stromek. Dopoledne pak další dárky. Zapoměl jsem ještě napsat, že ráno jsem telefonoval na družstvo (po dvacáté sedmé...) kvůli tomu našemu topení a řekl jsem jen, že si hodlám stěžovat a že to už přestává být legrace apod. Paní byla ze mě trochu na mrtvici a trochu se jí to dotklo. Taky jsem uznal, že jsem to trochu přepískl, nicméně dnes tu konečně byli a zjistili, že ta díra je u někoho úplně jiného - o poschodí jinde a že si ten člověk dělal plyn a trubku vedl skrze komín... (i tací jsou mezi námi). Prý to ve středu opraví, tak už chci přestat vyhazovat prachy oknem za elektřinu. Teď je skoro jedenáct a místo spaní jdu psát noty - zase jsem si to nějak přehodil. Měl jsem to obrátit!!! Jelito!!!

čt, pá, so, ne
14. 12. 2002
Mám chřipku.

Pondělí, úterý
10. 12. 2002
Omlouvám se, ale pondělí a úterý jsem měl tak nabité, že jsem ani nestihl psát deník. A co jsem dělal? Nic moc. V podstatě toho zase tolik nebylo, ale já si to moc beru a připadá mi, že nestíhám a nervuju se. A pak stíhám (a mohlo to být bez stresu). V pondělí jsem vstal asi v půl sedmé a v půl osmé jsem nabral Honzu a jeli jsme do studia. Nahrávali jsme do 12 - nahrál jsem si kromě klavíru i sólo na bicí a nějaké party kontrabasu. Doma jsem byl v jednu a asi jsem venčil Betynu nebo co. Neudálo se vlastně nic, o čem by se mělo psát. Jen práce, ale celkem mě to bavilo, až na to, že pokud fakt člověka tlačí čas, moc si to neužije. Doma jsem asi dělal písně pro Komedománii, protože hrají 15. prosince v Praze a já ani Mário nemůžeme jet, tudíž to nahráváme. Podklady. Ve čtyři jsem šel s Jitý kupovat nějaké dárky a zeleninu, abych se odreagoval. V šest jsem měl sraz s Žofkou a probírali jsme její nové CD, na kterém bych měl malinko participovat. Měli jsme sraz v čajovně a potkal jsem tam manžele Havlovi, kteří hrají meditační hudbu na violoncella a seznámil jsem se s nimi někdy před čtyřmi lety, kdy jsme spolu jeli (ještě s Mohsinem) jedním autem na nějaký koncert. Domluvili jsme se, že bych si je pozval na nějakou Moji milou hudbu. A též snad i Stivína, se kterým Vojtěch Havel hraje. V půl deváté mi Mario donesl disketu s bustrovanou kytarou - též do té divadelní hudby a pak jsme společně jeli do Flédy pro plakáty. Vysadil jsem tam Žofku, vzal plakáty a odvezl Mária domů - po cestě jsme probrali společné plány a ještě si sedli na chvíli v hospodě (bylo toho na probírání víc). Ale rychle jsem zase jel do centra a dal ještě na JAMU plakáty a poslal je po kamarádech též do Astorky. Doma jsem byl v půl jedenácté a zjistil jsem, že potřebuju na dnešek ještě dopsat nějakou muziku, tak jsem skoro do půlnoci psal. Usnul jsem rychle a za pět minut se probudil a bylo ráno (zdálo se mi to jako pět minut, ale bylo to 7 hodin...). Proudil jsem se v 7 pochybností, že jsem zapoměl napsat nějaké noty. A taky že jo. A tak jsem vstal dřív a psal. V půl deváté jsem dojel pro trumpetistu Vojtu a od 9 do půl dvanácté jsme nahrávali. A když to bylo, zjistil jsem, že jsem napsal hezkou muziku... Pak jsem honem jel kupovat dárky a jídlo, ale moc jsem nenakoupil Neměli to, co jsem chtěl. V jednu jsem se najedl a šel s Betynou. A přečetl si noviny - taková malá trojrelaxace. A šel jsem zase do města dávat plakáty na koncert Bezmocné hrstky. V půl páté jsem Jitý s Betynou odvezl k zvěrolékaři (Betka blinkala a má nějakou vyrážku) a jel zase do studia míchat. Už to je a jsem doma a je 22:02. No, tak dnes to je takový výkaz co jsem kdy dělal. Asi je to legrační, ale fakt jsem toho moc nezažil. Brou.

Neděle
08. 12. 2002
Je čtvrt na jedenáct večer, a mě čeká spousty práce. Nějak si to neumím naplánovat nebo co, neboť opět dělám všechno na poslední chvíli. Od rána jsem psal noty a skládal. Na oběd jsme byli pozvaní k rodičům Jitky - bylo bramboro, krůto, zelo. Výborně jsme se najedli, dostali vodu a další výslužku a jeli domů. Zase jsem psal a skládal. V pět jsem pak rychle jel dát noty a nahrávku dalším muzikantům pro tu hudbu k divadlu a od šesti už byla zvukovka v HaDi. Pak představení a teď je tedy čtvrt na jedenáct, venku 10 pod nulou a my nemůžeme topit plynem, tak topíme elektrikou a protápíme tak mou novou židli... No nic, jdu nacvičit své skladby, protože ráno se vydávám do studia...

Pátek, sobota
07. 12. 2002
Ve čtvrtek jsem si myslel, že pátek budu mít volný. Ale nakonec jsme si dali sraz v 11 dopoledne ve Flédě a promýšleli, jak co tam bude 15. prosince. Je koncert té Bezmocné hrstky (viz kalendář), ale nejsou ještě plakáty a za týden to je, tak mám z toho trochu strach. Aby jako přišli lidi. Jednak kvůli penězům a také si myslím, že to bude dobré, tak by to byla škoda, kdyby byla malá účast. Probrali jsme to tedy s fléďany a jeli zase domů. Pak už nevím, co jsem všechno dělal, ale vím, že jsem asi hodinu spal, komponoval, jedl, povídal si, telefonoval. Kolem 4 jsme ještě jeli dát Jitčiným rodičům kanystry, aby nám vzali čerstvou vodu z chalupy a po šesté jsem byl u Michala v jeho novém bytě, kde jsem mu trochu pomáhal - Michal maloval a já utíral kapky barvy na zemi a nábytku. Dívali jsme se přitom na George Michaela a na Tinu Turner. Pak ještě přišla Gábinka. V půl jedenácté jsem chtěl odjet domů, ale musel jsem ještě 20 minut škrabat auto, protože pršelo a pak to zmrzlo. Doma jsem ještě surfoval po netu a šel spát po dvanácté. Sobota: ráno volal David Jařab a cca 30 minut jsme po telefonu řešili hudbu k té jeho hře. Pak jsem na tom začal dělat. Od 11 do půl šesté. V šest jsem šel na Komedománii hrát. Pak jsem jel ještě za Honzou do do divadla bří Mrštíků dát mu CD, aby se to naučil kvůli nahrávání. Teď je za 3 minuty dvanáct a už jsem doma. Venku mrzne a začíná opravdová zima. Chtěl bych na vánoce sníh a klid.

Středa, Čtvrtek
05. 12. 2002
Byl to takový obyčejný den. Vstal jsem brzy a šel učit do školy. Dívali jsme se na video Michaela Jacksona. Byl to koncert někdy z roku 98 a myslím, že to byl vrchol jeho kariéry. První desku Michaela Jacksona jsem si koupil někdy v roce 1987 (??) a bylo to album Bad. Poslouchali jsme ho u nás doma ještě s mým kamarádem Davidem, se kterým jsme měli kapelu Ambra (nějdříve jazz+ něco, pak rock) a on mi říkal - je to na mě moc dokonalý. To bylo trefné - já jsem to ale celkem poslouchal (odtud asi pochází má benevolence k popu) a ačkoliv nikdy u mě nedošlo k totálnímu podlehnutí (nebrečel jsem před jeho fotkami), získal jsem k němu jistý respekt. Ten koncert na videu - to byla dokonalost sama - zvládnutý sebemenší detail (jistě - člověk pak opravdu neví, když Majkl říká: "ochranko, seberte tady toho broučka, nechci, aby se mu něco stalo", jestli je to připravené nebo je to doopravdy??? A když mu potom v té nejsladčí a nejzamilovanější písni přivedou z publika jednu neodbytnou fanynku a ta ho objímá a líbá jak o život (a opravdu by za něj život dala) s takvou láskou a naprostou odevzdaností, člověk tomu uvěří a je celý naměkko... až mu je to protivné, jak se zachází s jeho emocemi... zase nalítnul...). No, nic - je mi Mjakla trochu líto jak teď vypadá a obávám se, že to není jen tah jeho manažerů, ale skutečný zdravotní problém. Tak! Pojďme dál. Pak jsem spoře nakupoval, a po obědě telefonoval a komponoval až do večera (tedy do noci). Dnes je čtvrtek a byl jsem ráno hrát v Drnovicích u Vyškova a celý ten výchovný pořad jsem se díval na ten jejich obrovitý stadion. V jednu jsem šel - nic netuše - k zubaři. A paní zubařka mě přivítala s injekcí. Prý rentgen ukázal nějaké nezvratné změny a tak zub musel ven. Budou 3, ale ještě nemůžu mluvit a trochu to krvácí. Ale šel ven naštěstí dobře (moje ubohé zuby jdou vždy ven dobře). Byla to sedmička (můžu napsat novou skladbu Sedmička vlevo dole). Tak zatím pa. Mám hlad, ale zatím necítím čelist...