Čtvrtek
21. 11. 2002
Čvtrtek - smrkám méně. Začal jsem si kapat nějaké olejové kapky s eukalyptem, akorát pak asi 3 hodiny postupně vytékají z nosu, pokud člověk stojí (většinou přes den stojí!) a vypadá to trapně, jako kdyby jedl zrovna nějakou mastnou pečínku... Hrál jsem pro děti ve Važanech a ve Slatině. Při obou hraních jsem si na jednom místě říkal, že nedělám moc chyby a v obou případech jsem okamžitě vypadl z kontextu a hrál naprosto mimo... Na každém koncertě-výchovňáku také hraji improvizaci (pro učitelky) a někdy je tak příšerný klavír, že se tomu musím smát, co z toho leze, ale někdy je zas výborný a pak člověka samotného mrazí, co z toho leze. Jednou jsem zahrál tak, že to Marii (jezdí se mnou Marie a Jarmilka) tak vyvedlo z míry, že zapoměla konec pohádky... Pak mě Janko (dobrý kamarád) odvezl do autodílny pro mé auto. Konečně bylo spravené. Dal jsem za to víc, než jsem si myslel. Ještě jsem měl zaplatit jinému pánovi nárazník - a řekl jsem si, že chce moc a vyjednal jsem si nižší cenu - to jsem byl hodně rád - ne kvůli těm penězům, ale kvůli tomu, že jsem dokázal něco "kváknout", resp. nesouhlasit s požadovanou cenou - to je u mě velký posun k lepšímu. Večer jsme jeli s Jity ke strýci a tetě, kteří měli narozeniny a pěkně jsme si popovídali. Dokonce i Jitý byla sdílná a líbilo se jí tam, což je zase posun k lepšímu u ní. A teď jdu pracovat. Je sice půl deváté, ale to je právě můj tvůrčí čas...

Středa
20. 11. 2002
Dnes opět kašlu, smrkám a kýchám. Na Dějinách pop. hudby ráno jsem nějdřív předal slovo jedné studentce, co měla referát o jejím sboru Svatý pluk a pak Edovi -kamarádovi, který umí výborně vyprávět o Bélovi Fleckovi. Bohužel si zapoměl jedno z céděček na pouštění doma v přehravači... Byl jsem taky venku s Betynou - ale jen na 5 minut na dvoře. Vstával jsem v půl osmé a vstal jsem docela rád, i když tělu se moc nechtělo. Včera jsem trochu ponocoval, neboť jsem potřeboval naplánovat dramaturgii koncertu ve Flédě a přečíst scénář hry od Brechta, kterou v Praze režíruje kamarád David Jařab a já mu k tomu mám psát hudbu. Byl jsem dnes také nakupovat ovoce a zeleninu v jiném obchodě, než chodím a měli tam výbornou. Už budu chodit jenom tam, protože všechna ta Teska a Alberti a Majnly se pokazily a jejich ovoce a zelenina stojí za ho.... Ale tady, tady měli čerstvou, dovezenou sice, ale ne takovou tu dusíkatou vodovou. Měli zde taky krásné, zralé, sladké mango. Teď jdu komponovat a pak pro auto (doufám). Ale co jsem tohle psal, Betyna se vyčůrala a vykakala na zem v kuchyni....fuj!

Úterý
19. 11. 2002
Včera a dnes jen kýchám, smrkám a kašlu. Jinak pohoda. Pa zítra!

Neděle, pondělí
18. 11. 2002
Včera byl tradiční předkomediogravský stres. Všechno na poslední chvíli, hádky, nervy. Začli jsme v 10 a skončili ve 22 - po druhém představení. Ale výsledek byl celkem ucházející. Lidé se smáli a my jsme kromě únavy také cítili, že to není špatné. Mário měl pěkné nové písně. Pavel Liška mu dal půl litru kalvádosu, aby něco nahrál jeho ženě Kristýně a Mário tu flašku vypil ještě před koncem představení. Takže znělku, která měla být jednou hrál 7 x, vyrušoval a mluvil do mikrofónu srandičky. A nějakou seriózní práci? Na to už neměl. Nakonec jsem to Kristýně dneska vytvořil já. Kromě toho jsem venčil psa, telefonoval, smrkal a kýchal, potkával lidi a bavil se s nimi, dělal rozhovor s Helenou B. do Č. rozhlasu (kde jsem mimo jiné zpíval lidovku) a za chvíli jdu už zase hrát. Máme takový režim: my samostatně výdělečně činní.

Pátek
16. 11. 2002
Včerejšek - pátek - byl víceméně odpočinkový. Taková spíš sobota. Veškerá práce spočívala v neustálém telefonování pánovi, co mi má dodat nárazník. Bezúspěšném telefonování ovšem. Potkal jsem se také s Katkou, která přijela na pár dní z Německa. Jak zjistila - není to lehké pro Čecha být zaměstnán Německou firmou. Když se člověku nelíbí plat (pokud není pro firmu nepostradatelný), může se stát, že mu řeknou sbohem. Jako zaměstnanec si nemůže moc vyskakovat. To se ale netýká jí, ale jejího hasbenda Mikuláše, který tam pracuje pro firmu SAP. Večer jsme byly s Jitý na večeři - na pizze a na těstovinách s lososem. Co máme Betynu, musíme využívat každé společné chvilky. Ale je to taky tím, že jsem teď měl hodně hraní a ježdění. To se ovšem do konce roku moc neomezí, ale jsem rád, že je nějaký program. Dnes jsem vstal až v 10 (nebyl jsem několik dnů pořádně vyspalý) a pomalu pracuju - připravuji další projekty, píšu ohlášky do OSA, komponuji a občas čůrám...

Čtvrtek
15. 11. 2002
Jen krátce: ráno 2 koncertíky pro děti, pak stres kvůli stíhání vlaku (auto mám stále v opravně díky pánovi, co slibuje už týden, že dodá nárazník). Vlak jsem stihl (i s Žofkou Kabelkovou, která jela se mnou), ale nakonec měl 70 min zpoždění (za co teda platíme ty horentní sumy? A proč jezdit EC?), takže schůzku v Praze jsem nestihl... a nevzít si taxi, nestihl jsem ani zbytek. Hráli jsme pak s Žofkou a s Aničkou na dvou polorautech. Nemívával jsem to rád a trochu jsem opovrhovával lidmi, kteří mi nevěnovali pozornost a hrál jsem si blbosti, ale v poslední době jsem k tomu získal jiný přístup. Protože jsem ty lidi buď znal, nebo je slyšel hovořit, projevovat city, názory (ať už to bylo včera na jisté konferenci nebo před časem na rautu autoopravny Kafka), vím, že to jsou převážně kvalitní lidé, kulturní a vzdělaní. Je to jen úděl hudby, že dovede být kulisou. Kdyby tam hrál mim divadlo, herec předváděl scénku nebo malíř vystavoval obraz, ta pozornost se jim dostane. Ale hudba má tu schopnost být v pozadí. Ti lidé se můžou bavit a přitom podprahově hudební kulisu vnímat. Mohou se díky ní cítit dobře nebo ne. Už Joseph Haydn psával hudbu jako kulisu - pro hraběte Esterházyho napsal množství skladeb, určených k obědu, večeři, honu, oslavám apod. Díky tomu měl postaráno o živobytí, ale většina skladeb byla zahrána jen jednou a ztratila se, byla vyhozena a nadprodukce způsobila jistou schematičnost a absenci originality a hloubky. Napsal přes 100 symfonií a hraje se jich snad 10. Mozart také psával na objednávku pro různé příležitosti, kde hudba byla jen kulisou - živil se tím a upsal se k smrti. Zato Beethoven by nikdy nic takového neudělal. Peníze se snažil získat jinými cestami. Pokoušel se vetřít do přízně vyšších kruhů a získat mecenáše. Bach toto spojil dohromady. Měl přízeň panovníka, dobře placené místo v církevních službách a psal pro obřady každý týden mši. Bach ale ani neuvažoval o tom, že by se jeho hudba měla poslouchat. Psal ji jakožto dík Stvořiteli. Naproti tomu Stravinskij měl vrozený obchodní talent a dovedl se kompozicí nejen uživit, ale žít si nad poměry. Uzavíral např. smlouvy na komerční použití jeho kompozic (s firmou Playel, která komerčně vyráběla el.-mechanické pianino). Vlastnil nejen auto, ale také letadlo...

Středa
13. 11. 2002
Včera byl náročný den. Betynka je poděs a číslo. Nemůže ještě ven, protože není očkovaná, takže s ní běháme po bytě, aby chvílemi usnula a mohli jsme si říct aspoň ahoj. Ale je to jen přechodné. Za týden už to bude jiné. Doufám... Večer jsme hráli s Martinem Krajíčkem ve Flédě v rámci jazzového festivalu. Měli jsme hrát v půl desáté, ale zpěvačka Lyambico (nebo jak se to píše) a její dva muzikanti opustili pódium až ve čtvrt na dvanáct. Tudíš jsme začli ve 23.30 a skončili v půl druhé. Ve dvě jsem byl doma jako na oři. Betynka začla štěkat a chtěla hrát na babu.... Dnes jsem učil a zkoušel se Žofkou. Za chvíli mám uvádět pořad Bezmocné hrstky v knihovně. Jsem trochu grogy, ale snad to zvládnu. Pa.

Úterý
12. 11. 2002
Včera jsem měl zkoušku s Mohsinem. Vybrali jsme nějaké písně na koncert 27.11. ve Flédě a zkoušeli je. Potom jsem šel na JAMU pro lejstro o titulu, ale ještě ho neměli. Chtěl jsem na vrátnici nechat CD pro Ctibora, ale vrátný mi řekl: "Víte, co vám řeknu, pane magistře, strčte si to někam!" Opáčil jsem: "Doktore, pane vrátný, už doktore..." "Doktore? Tak to gratuluju a....a....a tak přijde si pro to? Já vám to teda tady nechám..." Tak kvůli tomuhle ten titul mám... večer jsme si jeli pro štěně. Aby bylo trochu víc zábavy.... v noci kňučelo, ale teď už je v pohodě - zvyklo si a už bez zábran čůrá, kde se dá a kouše co se dá. Je to fenka Betynka. Jdu jí nakrmit...

Neděle, pondělí
11. 11. 2002
V sobotu večer jsem podstoupil "vypalování uší". Koupili jsme si takové voskové trubičky, které se zapíchnou do ucha (vleže) a zapálí se. Asi 20 minut hoří a vytahují člověku z ucha bordel. Navíc je příjemný ten potrubní praskot. Někde jsem četl o tom, že v Číně (myslím) existují profesionální čističi uší. Pracují i na ulici. Člověk si sedne a oni mají různá hejblátka a škrabátka a promasírují, pročistí a proťukají uši. Ten pán, co to psal to absolvoval a říkal, že něco tak příjemného nikdy nezažil (asi kromě sexu a svíčkové...). Je to prý staré řemeslo a adepti se musí velmi dlouho učit, než ho začnou provozovat prakticky. My jsme to měli bez těch hejblátek. Cítil jsem se po tom trochu divně a svrběly mě uši. Tak. Včera (v neděli) jsem jel do Prahy, kde jsme měli zkoušku s Aničkou, herečko-zpěvačkou a zpívali jsme různé francouzské písně. Pak zavolala Alžběta. Téměř spolužačka (kolegyně) z konzervatoře, kterou jsem neviděl snad 5 let. Náhodou byla v Praze asi 1 km ode mě, ještě s kamarádkou Míšou. Takže jsme se viděli a trochu si popovídali. Ale jen trochu, protože musela odjet do Plzně. Tak jsem si pak povídal s Míšou a nevěděl, jak se dostat z centra na Strahov (slušně a rychle). Ale (opět náhodou) šli kolem lidi, kteří tam jeli. A tak mě vzali. Hráli jsme Komediograf a měli úspěch. Ve dvanáct v noci se podařilo přemluvit nejmenované herce, aby se už jelo do Brna (skončili jsme v deset). Ve tři jsem byl doma jak na koni a po vzpamatovávací, patnáctiminutové sprše jsem nemohl usnout ... Teď už je pondělí, kolem 9 a je mi fajn, protože rychle zapomínám...

Pátek, sobota
09. 11. 2002
V pátek jsem dal spravit auto, nabourané od srnky, podíval se s Michalem na krásný sál na Brně-střed, kde chceme udělat vánoční koncert. Pak už jsme vyrazili s Jity a jejími rodiči na pohřeb do Moravské Třebové. Večer jsem přemýšlel... Dnes od rána trochu pracuji. Dopoledne jsem byl ve městě a vystál naposledy frontu na zaplacení složenek - už to dám přes účet. A nakupoval jsem bez auta - přišel jsem domů ztahaný - v jedné ruce dvě teskové tašky, v druhé deštník (pršelo - sněžilo). Po obědě až do teď (je 6) dělám poličku, stůl a přeskupuji své pracoviště z jednoho kouta místnosti do druhého. Snažím se utvořit si trochu více prostorné a příjemné zákoutí. Ještě si koupím dobrou židli, protože má záda si to zaslouží.