Sobota
07. 09. 2002
Tak včera: zkoušeli jsme hodinu s Míňou, pak dvě hodiny s Mohsinem. Mohsin poslal mailem ukázku své hudby bratrovi do Bangladéše. Má prý 95 kg, ale jinak je hodnej... ve tři jsme schůzovali s Komedošem a v 8 hráli představení v Semilasse. Dnes je sobota a neběhal jsem, ale jeli jsme s Jitý rodičům se podívat na TV na Španělštinu (kvůli Jitý). Televizi totiž nevlastníme. Ani já, ani Jitý k ní nemáme příliš přátelský vztah. Zatím. Běhat jsem nebyl, ale chystám se dnes velmi učit angličtinu (dva dny jsem měl prodlevu) a psát noty. Ale je krásně, tak doufám, že se přiměju i k nějakému přírodnímu naučnému výletu. Howgh!

Pátek
06. 09. 2002
Včera byl zvláštní den. Tedy nejdřív byl normální: přijel jsem z Heroltic (nebo jak se to jmenuje) a všechno ok. Ve 3 jsem měl schůzku s Hankou a pak jsem navštívil Marii a Jarmilku (a jejich psa Torona), abychom se domluvili na společných pořadech pro děti do školek. To bylo taky ještě ok. V 6 jsem šel do Aňa a strávil příjemný večer v příjemné společnosti. Seznámil jsem se s novými lidmi a popovídal s těmi, které už jsem znal. Před osmou přišli Míňa, Maruna a Ukul dělat scénku Žáby z Komediografu, tak jsem je doprovodil na basu - prima. Když jsme v půl desáté vyšli před dům, byla tam potopa. Měl jsem pocit, že se něco začlo dít. Něco, čemu nerozumím. Ale šel jsem domů, bylo už pěkně (v dálce sice houkaly sanitky) a ještě jsem prohlídl na netu aktuální zpravodajství, ale nic zvláštního jsem neobjevil. Připadal jsem si cizí, resp. svět mi připadal cizí - zní to divně, ale citíl jsem jakousi úzkost, takovou, jako loni po útocích v Americe. Možná si to tělo pamatuje a po roce samo podvědomě reaguje??? Možná nejsem sám, kdo něco podobného cítí. Ale i přes tohle se cítím fajn! Byl jsem totiž dnes běhat...

Čtvrtek
05. 09. 2002
Včera jsem kupodivu všechno stihl a ještě než jsem odjel, jsem uvařil čekanku na cibulce. Mňam. Na chatě (Sokolské) to bylo skvělé. Zkoušeli jsme s herci Husy a pak jsem hrál nohejbal a pingpong (asi po 5ti letech) a bavilo mě to. Večer jsem si pak dal stejk a 3 piva a v půl jedné mě chytla zimnice. Znám ji - je to nějaká divná zimnice - jako, že vlastně není moc zima, ale já se třesu a nemůžu se hýbat. Stál jsem v chatě přitisknutý k teplým kamnům a jak jsem se chtěl jen trochu vzdálit, roztřásl jsem se znovu. Ostatní hráli pinčes a já tam stál, klepal se a nebyl schopen udržet pálku, ba ani udělat pár kroků. Trapné. Kolegyně Aťka mi udělala dva horké čaje s medem a po nich se mi udělaloto aspoň tak dobře, že jsem mohl vyjít do patra a zachumlat se do spacáku + do čtyř dek. Polospal jsem a ve 3 přišli ostatní. Byl jsem najednou úplně spocený, tak jsem si odložil ty deky a už to bylo ok. Ráno bylo krásně - vůně lesa, rosa, klid...trochu romantický kýč, ale jen ve slovech. Ve skutečnosti paráda. Kvůli tomu jsem tam byl. Nasnídal jsem se a jel domů. Teď se chystám do vytoužené sprchy...

Středa
04. 09. 2002
Tak jo, včera utekl den hrozně rychle. Od jedenácti jsem do jedné rozepisoval skladbu Kniha neklidu. V jednu jsem si udělal po Mohsinovsku cuketu a od dvou do pěti zase psal. Kolem páté jsem se pustil do jedné nedodělané písně a dopsal jsem ji. To bylo v sedm. Šli jsme s Jitý nakoupit do Tesca a v osm ještě na procházku na Kraví horu. V devět jsme byli zpět a za hodinu šli spát. Teď je středa kolem půl desáté a musím jít do školy. Na půl dvanácté na masáž zad k Alici, k Lubošovi pro stojan a pak tradá do Rynoltic či kam zkoušet s herci Husy písničky do kabaretu. Co je to za život?

Úterý
03. 09. 2002
Včera ve tři hodiny jsem chtěl konečně přistoupit k učení, ale zavolal Michal, že se chce sejít a měl samé nepříznivé zprávy (mimo jiné zrušení kšeftu KK Bandu v Holiday Inn). Včera odpadl zas Minikomediograf - tedy Žáby v Prostějově, takže... takže každý týden se mění počet mých finančních příležitostí, už z toho rostu. Jeden týden se zdá, že budu mít na celý rok dostatek příjemné a dobře zaplacené práce - začnu tedy odmítat kšefty, které dělám jen pro peníze. Další týden se ale všechno obrátí a naopak se zdá, že s tou příjemnou a dobře zaplacenou prací to nebude tak růžové (prý ministr Dostál chce omezit peníze na kulturu - kvůli povodním...) a honem volám lidem s těmi nepříjemnými, neinspirujícími, ale zaplacenými kšefty, abych na ten nájem a jídlo měl. Pak se stává, že 3 měsíce nemám nic a další 3 měsíce nevím, kam dřív skočit. No, to jen k věci... Pak jsem se ale opravdu učil angličtinu a psal rusky referát o Šostakovičovi, ale mí profesoři na JAMU budou až od 16.9. (což chápu), tak se mi zkoušky z jazyků trochu posunou. V šest jsem se najedl a pustil si Deník Bridget Jonesové bez titulků pro tréning angliny, ale rozuměl jsem každé osmé slovo... Později jsem surfoval a spát šel kolem půl dvanácté. Dnes vstávání v 8 a běhání. V devět měla přijít Míňa, že budeme zkoušet písničky, ale je 11 a ještě tu není. Měla jít k doktorovi, tak asi už nepřijde. Učil jsem se zatím anglinu (jak jinak) a jdu rozepisovat Knihu neklidu - mou skladbu, co se má už brzy hrát a nejsou k ní noty...

Pondělí
02. 09. 2002
Včera večer jsem asi v půl dvanácté sfoukl svíčku (Jitý je svíčkovnice) a šel spát. V půl jedné mě ale probudil divný pach. Vstal jsem a zjistil, že svíčka "doutná". To jsem nikdy neviděl - nehořela, jen byl knot rudý a dýmal. V pokoji bylo nedýchatelno, tak jsem otevřel okno. Chtěl jsem zase spát, ale někde naproti hrála naplno hudba, nějakej podivnej agresívní bigbeat, tak jsem byl zoufalý a nemohl vůbec usnout. Čím víc píšu a čím jsem starší, toužím po klidu (absolutním tichu). Chtěl jsem jít a hodit jim do okna cihlu, ale nechtělo se mi vstát, tak jsem čekal, až se vyvětrá pokoj a pak okno zase zavřel. Ve dvě jsem konečně usnul. Ráno (v 8)jsem zjistil, že nemáme rohlíky, tak jsem šel běhat a stavil se v obchodu (potkal jsem dvě roztomilé kamarádky). Doma jsem se ale nemohl na nic soustředit, tak jsem se jen podíval na email a na webu na Semafor (a Jiřího Suchého). Šel jsem na JAMU, abych získal nějaké informace o zkouškách a o rozvrhu, ale nikdo tam ještě moc nebyl, takže zítra tam musím znovu. Vystoupal jsem na náměstí na rozhlednu a trochu se nadýchal podzimního vzduchu. Pak jsem si dal kávu a sodu na zahrádce a pečetl si noviny. Nebylo mi moc dobře, ale přesto jsem šel do CA a vyzkoušel a zamluvil jsem si tam podzimní bundu. Domů jsem šel přes "své" místo, kam jsem se rozhodl chodit relaxovat, ale byl tam nějaký pán na traktůrku, co prděl tak hlasitě, že jsem se musel smát tomu, jak je těžké najít v Brně klidné místo. V jednu jsem byl doma, udělal oběd a napsal a nahrál kousek písně. Jsou tři, je mi líp a musím se učit ty jazyky, vždyť jsem ještě dneska nic neudělal!!! Za to může ta noc...

SOBOTA A NEDĚLE
01. 09. 2002
Sobotu a neděli jsem strávil na chatě u Moravského Krumlova. Bylo moc hezky, ale místo rekreování jsem se učil každý z dní asi 7 hodin angličtinu a ruštinu. Mám dělat totiž příští týden zkoušky a mám ještě mezery... V sobotu večer jsme opékali klobásky a pili červené domácí víno a povídali (s Jitý a jejími rodiči), před tím jsme se šli projít a na poli uslyšeli podivný zvuk - tichý a tajemný vysoký pískot. Když jsme přišli na to, co to je, trochu nás to vylekalo: miliony komárů bzučelo nad polem ve stejné zvukové frekvenci a dohromady z toho byl velký komáří sbor... Existuje film Mosquito killers? V neděli trochu pršelo a bylo chladno. Strávil jsem den nad azbukou a večer šel hrát do Husy na provázku svůj třetí benefiční koncert. Ale byla to jen jedna píseň, o které navíc řekli, že pochází z nějaké jiné hry a napsal ji někdo jiný... no comment. Ostatní zase zítra!

Pátek
30. 08. 2002
Mohsin přišel až v půl dvanácté a přinesl mango a 2 kukuřice. Kukuřice prý koupil za 7 Kč kus a nechápe, proč je mají ve středu města teplé za 30 Kč. My Češi to chápeme... Dělali jsme novou píseň Dhaner khete a bude tam hrát saxofon. Udělali jsme jen malý kousek (Mohsin tvrdil, že o té písni musíme hodně přemýšlet, ta jsme asi hodinu jen přemýšleli...). Ve tři jsem šel na poštu poslat ten obrázek. Pak hned zpět a dovařil jsem od Jity rovařený oběd. Mohsin zas přišel a využíval hojně mého internetu. Když přišla Jitý, společně jsme se najedli a já s Mohsinem jsme vyrazili do Boskovic. Koncert byl v evangelickém moderním konstele a se zvukem to nebylo nic moc. Hráli jsme jako první pro asi 100-150 Boskovanů. Po nás už přišly takové ty tvrdší kapely. Šli jsme ještě na sodu, pivo a kuře a v 9 jsem byl už doma. Zkusil jsem se ještě učit anglinu a něco dělat na PC, ale odpadl jsem. Spal jsem a spal a zdálo se mi o ztroskotání letadla (skryl jsem se před tlakovou vlnou, ale moc dobře jsem ji cítil), o ztroskotání lodě (plaval jsem ke vzdálenému břehu naznak, abych nepropadl panice z toho, jak je daleko) a o miniaturním PC, který sestával z dvou čtvercových displejů o velikosti 5x5 cm, ve kterých byla uložena databáze veškerých informací a veškeré historie světa. Pěkná hračička... Ještě se mi zdálo o krvežíznivé Michelle Pfeifer, ale to nebudu rozebírat... Vzbudil jsem se v 9 a bolela mě hrozně hlava. Dal jsem si juice, zaběhl a je to ok! Ok?

Čtvrtek
29. 08. 2002
Žofka včera přišla kolem půl desáté. Zkoušeli jsme nějaké písně a Žofce se moc nelíbil můj text k jedné. Musel jsem uznat, že je trochu "teenagerský", ale ne - spíš blbý! Tak jsme se pustili do jedné mé staré písně a zkoušeli asi hodinu a půl. Pak se stavil na chvíli Ríša (bookletista KKB) a v 11.45 už jsem vyrážel do Babic. Zkoušeli jsme asi 2 hodiny, pak se šli najíst do místní hospody, kde nám pan hospodský (takový ten správný pan hospodský) udělal narosto skvělé jídlo (prý z domácích surovin). Měl jsem kuřecí řízek přes celý talíř za 50 Kč! (včetně piva). Zkoušeli jsme ještě hodinu a jeli do Blanska. Koncert byl skvělý! Už od začátku byla příjemná atmosféra, příjemný a komunikativní lidi, pěkně a rovnoměrně jsme se střídali s Martinem v uvádění, Ctibor hrál barevně, dynamicky, bezchybně - ti bicisté v naší kapele v poslední době....jsou nějací dobří. Podepsali jsme prodaná CD a šli si ještě sednout na jednu sodu (řidiči) a na jedno pivo (vezoucí se). V půl jedenácté jsem byl už doma a moc jsem nemohl spát. Jitý už spala a já seděl v kuchyni do půl dvanácté a učil se angličtinu. Uprostřed věty: "She loves him" jsem ale usnul. Dnes: vstávání (v 8), cvičení (nemohl jsem se pohnout), běhání (vyhnul jsem se 7mi psím hovínkům), džus a píšu. V 11 přijde Mohsin a odpoledne jedem s KK hrát benefiční koncert do Boskovic. Musím ještě na poštu a k holiči tak: SELOUČÍM......

Středa
28. 08. 2002
Mohsin včera odešel až ve čtvrt na pět. Bylo mi trochu divně (blbě), tak jsem se šel projít do města a šel jsem taky pro vytisknutou grafiku, kterou posílám Romaně (po Michalovi druhá zájemkyně o mé grafiky). Kamarádka Peťa mi to krásně vytiskla, tak to dnes posílám. Protože mi stále nebylo moc dobře, šel jsem do parku pod Špilberk a sednul si na lavičku. Najednou jsem ucítil, že už je opravdu podzim. Vychutnával jsem vítr a bylo mi čím dál líp. Jen jsem tak seděl a na nic nemyslel. To místo, kde jsem seděl, jsem si zapamatoval a budu tam vždycky chodit, když budu chtít relaxovat a meditovat. Snad zůstane klidné... V sedm jsem byl doma a udělal jednu písničku pro Hanku a pak jsem se pustil do písně pro Žofku. Skončil jsem po jedné v noci. Nevím, jak je to možné, ale v 7 jsem se vzbudil s neurčitou nervozitou a tak jsem vstal a psal ten text pro Žofku dál a šel běhat a tak. Taky jsem si na džusovači dělal pomerančový džus a jeden pomeranč, ačkoliv nebyl nikde poškozený ani shnilý, měl jeden měsíček úplně černý. To jsem ještě neviděl. Je kolem deváté a za chvíli by měla přijet Žofka. Ve 12 máme zkoušku s KK Bandem v Babicích u Jardy a večer na zámku v Blansku koncert. Tak zatíííím....