Úterý
27. 08. 2002
Včera: s Jarkou jsme probrali mou skladbu a zavolali ještě dalším potencionálním hráčům. Snad to vyjde a 17.10. bude premiéra v sále JAMU. Jmenuje se to Kniha neklidu (podle knihy, kterou napsal F. Pessoa) a je to pro klavír a smíšené noneto. Doma jsem pak uvařil podle Mohsina výtečné jídlo - a za 30 minut bylo hotové. Zelenina, která se dá jíst... Dá se vařit rýže (i v sáčku) bez soli. Oteplí se hrnec, dá se do něj olej, za chvíli římský kmín, pak nakrájená cibule, kurkuma a dost soli. Když cibule změkne, přidají se nakrájené brambory na kostičky. Za 5 minut se přidá trochu vody a nakrájená paprika (červená). Po 15 minutách ještě nakrájená rajčata bez šlupek. A za dalších 5-10 minut vaření bez pokličky to je hotové (když jsou brambory měkké). Ještě lepší je to jíst po vychladnutí večer, až se to trochu odleží... když Jitý odešla na Španělštinu, vyměnil jsem trubku z umyvadla do odpadu. Bylo to hrozný. Dělal jsem to asi hodinu - a toho smradu, příšerné, ale už to neteče... ještě mi zbývá vyměnit kohoutek - ten ještě teče... večer jsme byli pozváni do kina. Šli jsme pozdě, tak jsme museli běžet. Když jsme doběhli, zjistili jsme, že je vyprodáno. Ale kamarádi nás nakonec protáhli, takže jsme viděli Nebe nad Berlínem - krásný film. Po filmu jsme se stavili v hospodě a potkali plno známých. Dal jsem si po půl roce jednu cigaretu a 2 piva. Bylo mi fajn a doma jsme byli v jednu.... Dnes je úterý. Vstával jsem v 8, běhal, učil se anglinu a v 9 přišel Mário kvůli nějakému programu. V 10 jsme šli na schůzku s Lubošem Balákem kvůli Komediografu. V půl dvanácté jsem byl doma, udělal oběd a teď je jedna a je tu Mohsin. Tak jdem pracovat.

Pondělí
26. 08. 2002
Zjistil jsem, že jsem včera nic nenapsal o neděli. Tak neděle: vstal jsem v 8 a učil se angličtinu (nejsem divnej?). Pak jsem jen tak bloumal a nevěděl, do čeho se pořádně pustit. V 11 jsem na to přišel: uvářím oběd. Mořské štiky na zelenině. To jsou takové malé štičky a dělal jsem to podle zásad Mohsinova vaření: čili: hodně soli, hodně oleje, hodně koření. Ale protože se k tomu jí hodně rýže (která se vaří neslaná a neochucená), a s tou rýží se to pak všechno v puse promýchá, je to nakonec docela dietní. No hlavně: je tam plno zeleniny a taky ryba je přeci zdravá...Jitý držela dietu, tak jsem snědl všechny štiky sám (bylo jich asi 6). Trochu jsem se učil, cvičil na klavír a večer jsme jeli k Jitčiným rodičům. Dnes od rána jsem připravoval písničky pro Hanu Hegerovou. Prý by jí je někdo dal, aby si něco poslechla, ale ten někdo se měl ozvat ráno a je poledne, tak nevím, jak to dopadne. Když nic, tak je pět hodin práce v ...No, za chvíli jdu ještě za kamarádkou Jarkou, která snad by měla hrát jednu mou skladbu. Tak tak.

Neděle
25. 08. 2002
Zkoušení se Ctiborem bylo úplně v klidu. Ctibor je příjemný a komunikativní člověk a navíc si vypsal noty a poznámky, takže převážnou většinu skladeb zahrál hned napoprvé. Zkoušeli jsme asi 3 hodiny a pak se jeli ještě podívat na Martinův rozestavěný dům. Je to těžké, když si člověk dělá z finančních důvodů všechno sám. Ctibor taky staví a byl naopak nespokojený s prací, kterou odvědli řemeslníci... a zadlužil se (jak ale jinak postavit dům, než se zadlužit?). Taky o tom občas přemýšlím a uvažuju, jestli se pustit do toho krysího závodu: vydělávání pro splácení. Moc se mi do toho nechce...V jednu jsem byl doma, najedl se a jeli jsme s Jitý na brněnskou přehradu, kde jsme hodinu pádlovali na kanoe. Pak jsme vyrazili do města, ale neměli jsme moc štěstí. Chtěli jsme si sednout na nějakou zahrádku a dát si dobré jídlo a pivo, ale Brno bylo plné motorkářů (jezdí se asi nějaká Cena...) a všude byl hluk, u Fischera neměli pivo a přinesli mi spálený toust, v další kavárně neměli zeleninový salát, ve třetí jsme si dali Panini a ve čtvrté konečně tu Plzeň! Večer jsme si usli.

Sobota
24. 08. 2002
Včera Mohsin donesl mango a hrozny, tak jsme měli při práci občerstvení. Pro Mohsina je mango to nejlepší, co může být. Mně trochu chutnalo jak navoněný celer, ale prý ještě nebylo dostatečně zralé... V 6 jsem jel do Hustopečí na bluegassovou dílnu, kde Martin (Krajíček) tři dny vyučoval. Hráli jsme pár svých věcí ještě se Stankem na závěrečném koncertu a prodali zase pár cédéček. Dostal jsem i cesťák, tak to bylo celkem příjemné. Přijel jsem v půl jedenácté a nemohl spát. Nakonec jsem usnul, ale už v 5 jsem byl na nohou a přemýšlel o práci. Ale počítač mám tam, kde spíme, tak jsem ho nemohl ani zapnout a pracovat. Tak jsem si zas lehnul a jen tak dumal. V půl sedmé jsme šli s Jitý běhat a teď je asi sedm a za hodinu jedu do Boskovic zkoušet s alternujícím bicistou Ctiborem Bártkem. Moc se mi nechce, ale tak už jsem to naplánoval a plány je (někdy) nutné dodržet...

Pátek
23. 08. 2002
Dnes jsem zatím neměl čas něco psát. Vstával jsem sice v osm, ale trochu jsem se zamyslel, než jsem šel běhat atd. a snídal jsem teprve v devět. Vyřídil jsem nějakou poštu a napsal kousek písně do nového Komediografu, najedl se a už jsem běžel na schůzku s kamarádkou Věrou. Schůzka se protáhla až do jedné, protože jsem se ještě seznamoval s její kamarádkou Hankou, která má za sebou několik světových rekordů v létání v ultra lehkém letadle a ve větroni. Takové lidi obdivuji - kteří si plní své sny a překračují k tomu své osobní meze a někdy i meze člověka obecně. Potom jsem si koupil kalhoty na běhání a byla to práce - zkoušel jsem sedmery, než mi padly. Chodil jsem stále od věšáků do kabinky a zpět, protože jsem si mohl sebou vzít jen troje. Včera jsme také sháněli kalhoty - tentokrát pro Mohsina. Před dvěma týdny jsme přišli do obchodu a hned první se Mohsinovi líbili a navíc mu padly a ještě k tomu byly zlevněné, takže jsme nakoupili během půl hodiny. Včera jsme ale prošli asi pět obchodů, všude zkoušeli a nic z toho. Mohsin chce takové (dobré, levné atd.), jaké koupil tehdy. Nevysvětlím mu, že sleva bude zas až na jaře... Také jsme včera hráli s Martinem na benefiční akci Velká voda. Poslechl jsem si taky Čankišou a Chorchestr. Teď jsou čtyři. Od dvou pracujeme s Mohsinem na písni Šo, šo, šo. Za chvíli jedu hrát do Hustopečí.

Čtvrtek
22. 08. 2002
A je tu čtvrtek. Jsem rád, že v mém neuspořádaném a stále se měnícím životě bez jednotného řádu existuje něco, co je pravidelné: běhání a sprcha! (ještě by se snad něco našlo). S Mohsinem jsme docela pracovali, rozhodl se, že bude sám skládat ještě mezihry a předehry a protože neumí evropskou notaci, vše mi předzpěvuje a já se to snažím zapsat do not. Trochu to upravuju, ale nesmím mu to říct, protože Mohsin chce, aby to bylo přesně podle jeho. Když mu řeknu, že je to jiný rytmus nebo jiné tempo, a navrhnu ten správný motiv, řekne, že tak to chtěl a že jsem to před tím napsal špatně. Je to legrace. Také to celé harmonizuji. To Mohsin pokládá za aranžmá a vůbec nechápe, že harmonizace melodie a kus komponistické práce. Kdybych ho ale o tom přesvědčil, bude chtít, abych mu hrál možnosti a z nich si pak vybere tu správnou (tu, kterou já tam zahraju napoprvé). Také rytmicky musím některé věci "spravovat". No, když už to nebude na desce, musím si postěžovat aspoň sem - do mého deníčku..., ale takový už je osud - Kombuchu jsem taky celou zharmonizoval a přesto ji považujeme výlučně za Martinovu skladbu.... ale to jsou detaily. Pravdou je, že autorem skladby je ten, kdo napíše, vymyslí ten nejpodstatnější motiv celé skladby (ale ten působí až v kontinuu celku, a také v určitém harmonickém obalu, který nebyl důležitý jen v předharmonickém hudebním slohu). Dost už! Dali jsme si s Mohsinem rajskou a Mohsin udělal k tomu výborný salát: dvě rajčata, dvě červené papriky a jedna cibule nakrájet na malé kousky, smíchat a přidat půl čajové lžičky soli, půl lžičky kurkumy, velkou lžíci olivového oleje a šťávu z půlky citrónu. Výtečné! Mohsin chce jet v prosinci do Bangladéše a přemluvit bratra, aby tam vytvořil nahrávací studio. Jeho bratr ale nemá žádné hudební vzdělání, ani na nic nehraje a nezpívá.... Odpoledne jsem jel pro Jity do práce, pro fotky k Martinovi "čekitovi" a nakoupit. Donesl jsem dvě nadité tašky jídla a romští sousedi se na mě podivně dívali...večer přišla za Jitý Veronika, tak jsem se zavřel v pokoji a sledoval Matrix bez titulků a snažil se rozumět angličtině. Znám ten film už nazpaměť, tak jsem někdy řekl anglickou repliku dřív, něž hrdina filmu, ale většinou jsem jen tupě seděl a nerozuměl ani píp.

Středa
21. 08. 2002
Dnes je středa! Ale je teprv 8, tak jsem toho ještě moc nestačil udělat ani zažít. Jen jsem běhal, sprchoval a jedl. Včera jsme s Mohsinem trochu pracovali na písni Mohakaš a naznal jsem, že ty jeho písně jsou opravdu krásné. Mohsin byl minulý týden hrát s Hypnotixem v Německu a Belgii. Psal to domů, do Bangladéše a bratr mu odepsal, jestli požádal v Německu o azyl. Řekl jsem Mohsinovi, že by se tam měl třeba líp, že je tam vyšší životní úroveň. Ale Mohsin mi odvětil, že pro něj je nejvyšší životní úroveň tam, kde je nejkvalitnější jídlo - tudíž doma v Jessore v Bangladéši. To mě překvapilo, ale pak jsem to pochopil, když jsem si uvědomil, jak Mohsin žije. Nic nepotřebuje, nemá žádné koníčky ani touhy po autě, domě nebo dovolené. Nic. Stačí mu postel, dvoje oblečení a hrnec s pánvičkou - to je taky vše, co tady Mohsin má. Když se stěhoval, dal všechno do jednoho batohu.... Když Mohsin odešel domů, ještě jsem něco psal a pak jsme šli s Jitý na pizzu. Večer přišel kamarád Zdeněk a vzal si mé auto, aby v něm vyměnil olej, který tam byl asi o 10 000 km déle, než by měl ...

Úterý
20. 08. 2002
Dnes je úterý a odpoledne přijde Mohsin. Včera jsem psal písničky - přepisoval a dopisoval, schůzoval s Mariem, Lubošem Balákem a s Michalem o Komediografu, večer pak jsme šli s Mohsinem na pivo a promýšleli desku a koncertování. Docela snadno jsem se dostal do pracovního tempa. Musel jsem, protože práce je opravdu dost. Zrušil jsem kvůli tomu kurzy v Českém Krumlově, na které jsem chtěl jet. Nebyl bych vůbec schopen se tam na nic soustředit, když bych věděl, kolik mám v Brně práce. Navíc mám několik koncertů a musel bych na ně jezdit z Krumlova a zase zpět. Zlaté studentské časy... i když, vzpomínám si, že jsem moc prázdniny nikdy neužíval. Většinou jsem chodil do prázdné školy a komponoval, hrál a učil se na počítači hudební programy. První dovolenou od střední školy (tedy výlet za účelem rekreace) jsem měl loni. Týden. A letos - také týden. Většinou to troskotalo na tom, že jsem neměl peníze nebo jsem odmítal spát ve stanu nebo jsem chtěl něco udělat (jedny prázdniny jsem psal knihu, druhé jsem vytvářel desku apod.). Kurzy v Krumlově jsem ale za rekreaci nikdy nepovažoval. Byl jsem tam dvakrát a vždy to bylo docela náročné (konverzace v cizích jazycích, vlastní přednáška, analýza skladeb, koncerty). Vzpomínám na první kurzy, kdy tam byla ruská skladatelka, žijící v Německu Sofie Gubajdulina. Je to celosvětově uznávaná skladatelka a žije jen z tantiém (autorských honorářů) - neučí, nepřednáší, nehraje. Říkala mi jiné věci, než mě učili ve škole (na JAMU), ale mně byly blízké, protože tak jsem chtěl psát i já. I Krumlov byl inspirativní a podzim - o tom ani nemluvě. Bylo to něco, co člověk zažije jen jednou a pak už ty pocity jen hledá... někdy na stejných místech, jindy se stejnými lidmi, ale ony "konstelace" se většinou nevracejí, ale putují zas jinam...

Pondělí
19. 08. 2002
Sláva nazdar výletu.... tak už jsme zpět v Brně, ve městě, kde se už pár let cítím doma. I když: jsem velmi přizpůsobivý a zvykl bych si všude - ovšem jen ve velkém městě - ne na vesnici nebo na maloměstě. Místo jižních Čech jsme dali přednost Jizerským horám. Ale pršelo tam taky. Jen záplavy nás minuly... Díval jsem se na zprávy a byl jsem znechucený tím, jak na Nově vždy přinutí "správnými" otázkami člověka k tomu, aby propadl zoufalství a pak to zoufalství, případně pláč, natáčejí - odporné! Jediný, kdo mluvil trochu povzbudivě a řekl lidem, ať zoufalství nepropadají, byl Václav Havel. Ostatní šíří jen paniku a depku! No nic, to jen tak na okraj. Jinak jsme si to samozřejmě užili, a to v lázních Libverda. Po patnácti kilometrovém výletě jsme nemohli 2 dni chodit, tak jsme dali přednost sauně, půjčená kola se rozpadla po 2 kilometrech, takže kolní výlet nás minul, hráli jsme biliár (i když to neumíme) a navštěvovali wirpool a v libereckém Babylóně jsem si na třech toboganech prodřel plavky a kůži na zadku... Byli jsme taky u mých rodičů, bráchy, babičky a psa Ferdy v Novém Boru. To jsme si taky užili (přejedli se sladkým a slaným apod.). Jen to bylo trochu krátké... ale na příští rok jsem naplánoval to Španělsko. Snad se mi podaří se toho plánu držet... Tak dnes: opět starý, zavedený režim: cvičení, běhání (mám nové adidasky) a práce, práce a práce..............