Pátek
09. 08. 2002
Tak ještě v rychlosti něco napíši, než odjedeme s Jitý do Čech: včera: svatba byla relativně klidná, příjemná, milá a boží... V deset jsem zavezl nevěstu od holiče k fotografovi a pak se šel sám připravovat. Ve dvanáct už jsem svědčil (v kostele). No - malá odbočka: když jsem byl malý, brávali mě dědeček s babičkou do kostela a mně tam vždycky bylo špatně - nějdřív mi mrkalo oko a pak jsem omdlíval. Tak jsem si utvořil špatný vztah k Hospodinovi, tedy spíš ke katolické církvi. Postupem doby jsem sice tolerantněl, ale ne nějak výrazně. V poslední době jsem byl na dvou svatbách v kostele: kamaráda, muzikanta Mária a včera Katky s Mikem. Bál jsem se, že obřad skončí tím, že mě budou snoubenci vynášet na čerstvý vzduch. Ale ne - vydržel jsem to - všechno. Před druhou jsem pronesl uvítací řeč u stolu a v 5 jsem začal hrát - polky, valčíky, večerníčky, lidovky.... Pak už to šlo jak po másle. Na mých klávesách se vystřídali snad všichni svatebčani (byly to samý hudbymilci). Před půlnocí jsem na přání nevěsty zahrál pár svých skladeb a stáli u mě někteří muzikanti-svatebčani. Velmi se jim to líbilo a z legrace řekli: a teď zahraj něco jenom na bílých klávesách. Tak jsem zahrál. Byli z toho u vytržení a někdo zavtipkoval: a teď na černých, ale hned to zamluvil. Ale já hrál jen na černých a to už bylo na ně moc. Strýc nevěsty (skvělý houslista) pořád kroutil hlavou a opakoval: já to nechápu, já to nechápu, jeho mozek je rychlejší než ruce....já to nechápu, on je spojen s celým vesmírem, nehraj, neházej perly sviním, tady máš jen potlesk - barbarskou odměnu....atd. Byla to psina. A jeli jsme domů a dnes je pátek a jedem pryč. Teď.

Čtvrtek
08. 08. 2002
Je kolem desáté večer - středa. Zítra bude frmol, tak ještě píšu dneska. Byl jsem opravdu trochu mimo. Potřeboval jsem být sám, ale nemohl jsem přece Jitý říct, ať jde na výlet... Ten Coelho mě totiž trochu dostal. Obnažil jaksi můj život a mě v něm. Občas se to tak stává, že něco slyšíme, čteme nebo vidíme a náš život a svět, který prožíváme, nám proti tomu připadá povrchní. Vím, že to zase přejde a že je to jen dočasné, ale právě to mě na tom znervózňuje. Zdá se, že je to něco, co se v mém životě vrací a připomíná mi, že využívám jen část svých možností. Že jsem v zajetí strachu, emotivního kolísání nebo závislosti na někom nebo na něčem, a nemohu tedy být naplněn... Tělo to pozná a brání se nemocí, takže člověk příliš nemá na vybranou - i když mnoho z nás zvolilo nečinnost a právě tu nemoc... Celý den jsem pracoval a neustále na Coelha myslel. Já vím, je to autor, který je teď zrovna v kurzu a ovlivňuje miliony lidí - ale mně se zdá, že mi chce pomoct. Možná. Nedaří se mi udržet si tu mou myšlenku, na kterou jsem před několika dny přišel - to mé poselství - a tak zas čas od času nemůžu dýchat a má celková napjatost hraničí s křečí. Možná, že víc lidí prožívá něco podobného a proto je Coelho svými příběhy osloví... zítra asi nebudu deník psát, protože budeme na té svatbě. A pak jedeme na týden na dovolenou, tak musí ten týden psát někdo jiný.....

Středa
07. 08. 2002
Je úterý večer, tedy je už skoro noc - 23.00 a ještě jsem chtěl před vypnutím počítače něco napsat. Co se dnes dělo? Učil jsem se trochu anglinu a jinak nic moc. Byli jsme s Jitý ve městě a kupovali dárky pro maminku a pro babičku a taky svatební dar na tu čtvrteční svatbu. Taky nám v 9 večer přivezli výslužku! Snědl jsem trochu a jsem pln. Kamarád Zdeněk mi volal, co má prý dělat. Že rodina jeho kamarádky zvrací a ona, že je u něho na návštěvě a začala zvracet taky a on že zítra potřebuje udělat hodně věcí a zvracet tudíž nechce... Nevěděl jsem, co mu poradit (jen aby se s ní nelíbal).... Dal jsem Broňkovi CD, protože jede hrát do Francie, tak kvůli kontaktům... a to je asi tak všechno. Zítra má přijít Mohsin, čili budeme zkoušet a odpoledne jdu za Milošem Makovským, spolubojovníkem, který s KK Bandem vybojoval CD Ve čtvrtek na jaře - nahrál ho! Jitý je někde s kamarádkou, tak jdu asi spát. Brou.............A už je opravdu středa ráno. Včera jsem si ještě četl Coelha do půlnoci, kdy přišla Jitý. Dnes jsem se nemohl probrat. Vstal jsem až po deváté a šel hned běhat, abych se dostal do formy. Nejsem moc v náladě. Mám moc práce než pojedeme na dovolenou. Jitý si dala dovolenou už ode dneška. Jdu snídat.

Úterý
06. 08. 2002
K pondělku: dopoledne jsem psal noty pro Banán. Ve tři sraz s Michalem - pracovní schůzka do půl páté. Po cestě jsem koupil šílený časopis Spy, kde mám půlku hlavy na svatbě Pavla Lišky (Michal to okomentoval: konečně Král ve Spáj..). Tak jsem se dostal mezi tu honoraci: Poulíčka, Hůlku, Mela Gibsona, Jágra a Krainovou! Pak jsem jel domů a koupil časopis Harmonie, kde je se mnou opravdu hezký rozhovor. Chtěl jsem vypsat soutěž, kdo mě najde a pozná ve Spy, ale radši bych, kdybyste si koupili tu Hramonii - ta tu podporu potřebuje víc. Doma jsem něco vytvářel a v 7 jel na schůzku s Banánem. V 8 jsem ještě dal Pavlovi Fajtovi svá CD a v 9 domluvil prodej též svých CD v čajovně. V 11 jsem byl stále fit a četl si do půl jedné Coelha. Drolí se mi zub či plomba, každou chvíli kousnu na kousek amalgámu... Úterý: vstal jsem v 8. Promýšlel jsem při běhání knihu. Jsem už zas nervní, tak se záměrně klidním...zapomínám na své skutečné poslání....

PONDĚLÍ
05. 08. 2002
Ke včerejšku. Zkoušeli jsme od jedné do čtyř a pak jeli. Pršelo, tak jsme měli strach, že nepřijdou lidi. Přišlo jich asi 500 (nejen na nás, ale hlavně na Ulrychovy, kteří hráli po nás). Nevím proč, ale ty "telčské" koncerty mi vždy připadají nějaké dobré. A to neříkám proto, že jsme opravdu hráli dobře a hrálo se nám skvěle a lidi byli skvělý a zvuk skvělý...ostatní tam taky hrají výtečně - Javory, Zuzka Navarová, Žofka, všichni. Když se na to někoho zeptám, řekne: je tady hezky. Tak to bude asi tím....Lidi nám říkali, že jsme skvělý a prodali jsme 11 CD. Domů jsme jeli v půlnoci a začali jsme mluvit o koncertech a budoucnosti kk bandu a mně začalo být zas divně (opět dýchání). Uvědomil jsem si, že je to napětím mého organismu a že to napětí vytváří určitý pocit, spojený s předáním odpovědnosti za můj život někomu jinému. Pak jsem si uvědomil, že je to nesmysl a snažil jsem se to nějak pro sebe vysvětlit, ale moc to něšlo. Nakonec jsem stočil řeč na auta (to vždycky zabere) a tím i sebe dostal do jiných myšlenek. Na chvíli jsem usnul a když jsem se probudil, bylo mi dobře. V jednu jsem byl doma jak na oři. Dnes jsem vstal v 9 a cvičil, běhal a tak. Cvičil jsem taky s činkou, protože včera jsme s Martinem Krajíčkem dávali "páku" a on mě pravačkou porazil a levá byla nerozhodně (jsem levák). To mě přimělo zamyslet se nad svou sílou (a to nejenom vnější). Jdu určitou cestou a někdy mám pocit, že těch překážek je nějak moc. Nikdy jsem nemohl jen čekat a "žít si". Vždycky jsem musel cvičit, běhat a dávat si pozor na to, co jím, abych nebyl moc nemocný a taky jsem vždy musel pracovat na tom, abych měl přátele a známé - oni ke mne nepřišli, ale já k nim. Pracuju na sobě stále a někdy mám pocit, že to k něčemu je a jindy, že to k ničemu není. Ale dřív jsem míval po koncertě depku, to už přešlo...

Neděle
04. 08. 2002
Na kolech jsme nebyli, ale jeli jsme autem na brněnskou přehradu, kde jsme si na dece četli noviny a učili se jazyky (já anglinu, Jitý španělštinu). Trochu jsme taky pospávali a užívali si krásného dne. Kolem čtvrté jsme si půjčili šlapadlo a projeli se po přehradě (když už se tam nedá koupat). Za hodinu jsme ještě vyzkoušeli kánoe. Byla to taková malá jednodenní dovolená. Večer jsem cvičil na piáno a četl Coelhova Poutníka do dvanácti. V noci se mi zdálo o čajovně, kde prodávali bengálská jídla (já byl vlastníkem té čajovny) a o muži, který měl po celém těle nějaké hudební nástroje a tím, jak se pohyboval, tak hrál....Neděle: vstal jsem v 8 a měl chuť se učit anglinu. Zvládl jsem to hodinu (včetně učení na záchodě...). Teď píšu a jdu asi něco nakoupit. V jednu maj přijít kluci z KK a budeme zkoušet. Ve čtyři jedem do Telče, kde budem dnes hrát na nádvoří. Už se docela těším.

Sobota
03. 08. 2002
K pátku: dal jsem si obídek - těstoviny na sladko - to je totiž za 1) můj oblíbený pokrm a za 2) jeho příprava trvá 15 minut. Navíc jsem toho udělal trochu hodně, tak jsem to měl na třikrát. Hodinu jsem poslouchal angličtinu a v 6 jsem měl schůzku s kamarádkou Pavlínou. Nějak jsme se rozhovořili, tak jsem přišel domů v 10. Probrali jsme ještě pár věcí s Jitý a šli spát. V noci byl na ulici bordel - někdo se nemohl dostat domů a pořád pískal a házel kamínky do okna. Když jsem se dostatečně naštval, vstal jsem a vynadal jim. Slíbili, že už budou zticha. Byli, ale mě trvalo hodinu než jsem znovu usnul. Tímto nočním incidentem si také vysvětluji to, že jsem se vzbudil v půl desáté. Dal jsem si džus a toust, učil se anglinu a teď píšu. Chceme s Jitý jet na výlet - na kolech. Ale ta nemáme, tak nevím jak to dopadne...

02. 08. 2002
Opět ke čtvrtku: udělal jsem část práce pro Ríšu a šel jsem se objednat k holiči, ale vzali mě hned. Paní holička byla velmi povídavá a zatím, co mě stříhala, se mnou příjemně konverzovala. Šel jsem na oběd do Fischera, protože jsem neměl doma nic uvařeno a neměl jsem taky inspiraci něco vařit (i když od Mohsina mám asi 20 receptů a svých vlastních nejmíň 30...). Dal jsem si tedy opět domácí nudle s kuřecím masem a špenátem, ale tentokrát to nebylo tak dobré jako posledně a bylo mi z toho trochu těžko. Potom jsem nakoupil a šel domů. Chvíli jsem cvičil na piano, učil se anglinu a ve 4 jsme měli sraz s herci, že pojedeme hrát Komediograf do Olšan. Přijeli v 5...V Olšanech se zjistilo, že se nezajistila aparatura, tak se nějaká půjčila od jakési kapely, ale vyvstal další problém: nebyla žádná šňůra, která by dosáhla od mých kláves na pódiu až k mixu zvukaře. Tak začalo telefonování a nakonec se pro ni jelo do Brna...Přes tyto zmatky se však nakonec podařilo vše zvládnout a hrálo se. Hned u první písně mi však přestaly hrát klávesy- pak se to stalo ještě několikrát - vypadával jakýsi agregát a elektrika nebo co - no byla to legrace. Ale lidi se bavili a nám se hrálo přes to všecko dobře. Vrcholem bylo, když se na konci představení Pavel Lišák přeřekl a v písni Květnice, kde zpívá "kakám" chtěl zazpívat "čůrám" a zazpíval "čůkám". Samo o sobě to není moc vtipné, ale Pavel to neustál a dostal záchvat smíchu, což působilo na diváky jako humor na entou, čili tato poslední píseň představení se odehrála za neuvěřitelného smíchu nás i diváctva. Potlesk byl pak enormní a šli jsme se klanět snad 10x..... Dostali jsme pak dobré jídlo - obložené mísy a já jsem tam potkal nějaké kamarády a konverzoval jsem s nimi a s jejich psy (dvěma krotkými vlčáky, o kterých oni říkali, že jsou to spíš koaly). Doma jsem byl kolem půlnoci a tak jsme to s Jity ještě všechno probrali. Beru všechno trochu moc emocionálně a tak jsem si uvědomil, jak rád Komedoš hraju a jak rád jsem s těmi lidmi (herci) i když vím, jak je s nimi těžké vyjít... A je tu pátek: vstal jsem v 9! a obvyklé rituály zvládnul v pohodě. Udělal jsem zas něco for Ríša a teď přemýšlím o obídku...

ČTVRTEK
01. 08. 2002
Ke středě: v Telči bylo nádherně. Dali jsme si s Jitý obídek a šli si půjčit loďku. Zapádlovali jsme si k ostrůvku a zpět. Potom jsem se zdravil, líbal a objímal s Žofkou, s Martinou Trchovou (písničkářkou) a se Zuzkou Navarovou. Asi minutu jsme zvučili (byl tam zmatek!...) a v půl osmé už začala Žofka hrát. Byla v kondici a šlo jí to. Po pár písních s kapelou jsem nastoupil já. Zahráli jsme ty svoje věci a byl konec. Žofka ještě přidávala Modlitbu z filmu Zpráva o konci světa. To už všechny lidi mrazilo v zádech... Pak jsme si s Jity dali pizzu (zatím hrála sk. Poupata) a přišli jsme zpět až na Zuzku Navarovou. To byl taky zážitek: myslím, že Zuzka to tam má ráda, protože takhle zpívat jsem ji ještě nezažil.... Před koncem koncertu jsme se sbalili a jeli domů. V půlnoci jsme byli v Brně jak na koni...... Dnes jsem se vzbudil až v 9! Ale cvičil jsem, běhal, poslouchal anglinu a před chvílí mi zavolal Ríša (spoludělatel bookletu Možnosti), že něco potřebuje, tak jdu pracovat. Pa.

STŘEDA
31. 07. 2002
S Mohsinem jsme včera udělali další píseň a vzájemně se ujistili, že to CD bude výborné. Dali jsme si králíka a přeslazený čaj (Bangladéšané sladí hodně). Přišla Jitý, Mohsin odešel a já jsem se pustil do přerovnávání poličky s knihami. Dělal jsem to do osmi. Pak jsem odvezl Broňkovi (kamarádovi, co nám nahrává koncerty) mikrofon a pršelo a město (Brno) bylo plné policajtských aut a nesvítila nikde světla a houkaly sirény - bylo mi z toho trochu úzko. Když jsem se vrátil, objevil jsem v jednom dávno ztraceném sešitě (co jsem našel v té polici) kousek písně. Nahrál jsem si ji tedy do počítače a byl překvapený jak je dobrá...pak šla Jitý spát a já do půlnoci obdivoval na netu Motorolu V70. To estetické cítění....Dnes je tedy středa a běhal jsem a cvičil. Jitý má dovolenou, jedeme po obídku do Telče.